dostně vyznáváme svůj podiv nad velkou tvůrčí silou lidu, mezi kterým bylo možno sebrati tak ohromný sborník bajek.

Doplňkem chceme tu upozorniti ještě na sbírku litevských bajek, vydanou krátce před vypuknutím „světové války:

Pasakos apie paukščius. Zemaitische Tierfabeln. Text, Wörterverzeichnis und Ubersetzung. Herausgegeben von Hugo Scheu und Alexander Kurschat. Heidelberg 1913 (Litauische literarische Gesellschaft in Tilsit) str. 335.

Tuto pomerne nevelkou sbírku bajek — čítá 81 číslo — pořídil majitel statku ve Východním Prusku Hugo Scheu, který od sklonku 70. let min. stol. se zabýval studiem jazyka a sbíráním tradic litev-ského lidu, mezi kterým žil. Tylžský gymn. profesor Alex. Kurschat pořídil vydání litevského originálu, slovníček a německý překlad. Tomu patrně děkujeme také literární odkazy na Ezopa, Phaedra, Dähndard-tovy Natursagen a j., které jsou jednotlivým bajkám předeslány, místy také dodány.

Na rozdíl od bajek maloruských jsou tyto litevské bajky všecky provázeny mravoučnými připomínkami, poznámkami. Z předmluvy sběratelovy dovídáme se, že nebyly ve vlastních původních zápisech, než byly dodány rodilým Litvanem, jménem Jons Matjevič, který mládí své prožil v ruském klášteře a v něm vyrostl ve zbožného, silně my-sticismu nakloněného muže.

Svou vnitřní cenou ustupují tyto litevské bajky velmi silně před maloruskými. Jsou vesměs téměř velmi stručně vypravovány. Vedle bajek obecně známých od dob klasických vyškytají se zajisté také čísla svéráznější, v literatuře psané a tradicionální málo aneb snad vůbec nedoložená. Z exotických zvířat vystupuje tu také opice — v č. 8 str. 253 žádá na lišce, aby jí postoupila kousek svého ohonu, by mohla přiměřeně zakryti svou nahotu, a v č. 33 str. 284 půjčuje si liška od opice peníze a nabízí ji záruku vlkovu, ovšem marně — odkázáno na Phaedrovu bajku 16 „Cervus et ovis", kde jiná tedy zvířata vystupují; v čísle 166 (str. 313) „Lidský věk" přidal bůh člověku posledních dvacet let z věku opičina, pod. jako v maloruské bajce — ve sbírce Hnatjukově str. 324 č. 245 a v jiných versích této také od klasického starověku oblíbené povídky. V č. 76 str. 330 vystupuje slon: měl strach ze starého koně, od pána vyhnaného a když slyšel, jak vlk roznášel, že z něho nemá strach, umačkal vlka do smrti. V poznámce ukázáno, že v lotyšské versi se tak zachoval 1 e v.

С 47 „husy"a zlatý most" jest variace žertovné pohádky nekonečné, a husy zastoupily tu úlohu ovec naší verse od B. Němcové již vypravované a j. Č. 79 str. 333 „Muž a kohout" jest zlomek povídky o muži znalém zvířecí řeči a jeho zvědavé ženě, č. 34 „Slepice a bob" (str. 284) náleží do kruhu povídek řetězových.

Aniž bychom se pouštěli do dalších podrobností, chceme po-znamenati jen, že tato sbírka nasvědčuje tomu, že lidová bajka poměrně více než jiné tradice lidové souvisí s literaturou knižní.