DODATEK K OSÍDLENÍ PELHŘIMOVSKA.

V 1. sešitě nového (XLV.) ročníku Listů filologických, str. 62 n. všimla si redakce též mého článku o osídlení Pelhřimovska, otištěném v minulém ročníku tohoto časopisu. P. referent, opraviv formu suffixu -jl>, otištěnou nesprávně jako - bj, ve jménech j. Těchoraz z Těchorad -)- ji>, projevil mínění, že někde bylo snad možno u-vésti pro místní jména na Pelhřimovsku doklady ještě starší, nežli jsem uvedl já, a uvádí jako příklad své výtky místní jméno K o j č i c e, pro něž uvádím nejstarší zápis teprve z r. 1379, které však podle mínění p. referentova jest ve formě původnější (Coyetiz) doloženo již pro r. 1219 (Cod. dipl. Boh, II. 175).

Р. referent dal se tu patrně svésti bud Sedláčkovým Místop. slovníkem bist, «tr. 424, nebo rejstříkem Friedrichova Codexu II. 465, kde K o j e t i c e zápisu „Bohu-hval de Coyetiz" z r. 1219 ztotožňují se sKojčicemi v polit, okresu pelhřimovském. P. referent snad nepochybuje, že jsem jak v Sedláčkově Slovníku tak v rejstříku Codexu hledal a že jsem tedy výklad Sedláčkův a Friedrichův našel. Neužil-li jsem ho přes to, měl jsem jistě pro to své důvody, jichž jsem ve svém článku neuvedl jen proto, že podle mého mínění byly by vypadaly z jeho rámce. Aby se však nezdálo, že jsem tu vynechal důležitý a poměrně starý doklad snad z povrchnosti, uvádím dodatečně své důvody, pro něž jsem se neodhodlal ztotožniti Kojetice z r. 1219 s Koj-čicemi na Pelhřimovsku.

Především pokládám ztotožnění zápisu Coyetiz = K o j e t i c e s Kojčicemi za odvážne, byla-li v Čechách celá řada Kojetic (srov. Sedláčkův Slovník, str. 424) — dosud existují tři —, z nichž možno svobodně voliti místo odpovídající pravdě nejpodobněji okolnostem uvedeným v prameni. Listina z r. 1219 (Cod. dipl. Boh. II. 188, str. 175 n.) neponechává však, myslím, pochyby o tom, o které místo v ní běží a že to Kojčice na Pelhřimovsku nejsou.

Jest to list krále Přemysla Otakara I, kterým dává klášteru milevskému ves Bojenice u Bechyně. Na objetí hranic této vsi vyslal dva své dvořany, s nimiž účastnilo se objíždky 26 mužů. Z nich jest 17 v listině uvedeno i se jmény svých sídel, mezi nimi i Bohuchval „de Coyetiz". Z 16 míst tu uvedených Bělovice zanikly, všecka zbývající, nehledě к sporným Kojeticům, lze však zcela bezpečné ztotožniti s vesnicemi dosud trvajícími v blízkém okolí Bechyně a Milevska. Jsou to Předbořice, Scnožaty a Silin v okrese milevském, Krašovice, Malkovice, Obděnice, Petrovice, Počepice, Ríkov, Skrýšov a Střeziměř v okr. sedlčanském, Drhovice a Radimovice v okr. táborském a Hartmanice v okr. vltavotýnském2)

Bylo ostatně možno už a priori souditi, že mužové, kteří se zúčastnili objíždky hranic a kteří měli býti patrně svědky pro budoucí pamět, byli z nejbližšího okolí darované vsi. Byl snad Bohuslav z Kojetic jedinou výjimkou?

Je tedy přirozeno, že hledáme i jeho sídlo v místech, jichž rozsah je dán polohou vesnic, které možno bezpečně lokalisovati. A skutečně najdeme v samém sousedství Petrovic a Obděnic, v listině uvedených, dosud ves K o j e t í n3). Nepochybuji o tom, že přes různost koncovky jest totožná s Kojeticemi listiny z r. 1219. Rozdíl v koncovce není ani třeba vysvětlovati výkladem jinak nasnadě ležícím, pisárskou chybou, velmi snadnou záměnou koncového n za г, kterou mohlo způsobiti sousedství řady jmen končících na -iz (= ice). Neboť je obecně známo, že v době, kdy vyhynula