vzpomínky jubilejní.

Redaktor našeho časopisu, Dr. Jiří Polívka, profesor slovanské filologie na české universitě, slavil šedesáté narozeniny 6. března t. r. Památného jubilea vzpomněl Klub moderních filologů spolu s Jednotou českých filologů universitní slavnosti pořádanou dne 2. března. Prof. Fr, Pastrnek vylíčil v hlavních rysech vědecký význam jubilantov, za Jednotu českých filologu projevil blahopřání doc. Dr. O. Hujer. Potom Dr. Miloš Weingart pojednal o jazykozpytných a literárněhistorických pracích ' Polívkových a Dr. Jiří Horák o studiích národopisných, připojiv též blahopřán! jménem Společnosti národop. musea a redakce Národop. věstníku, jejž prof. Polívka řídí od 1. ročníku. Děkan fakulty filosofické prof. J. Máchal stručně nastínil Polívkovu činnost učitelskou a prof. J. Zubatý jeho působení v české akademii a Král. české společnosti nauk. Časopisy i denní íisty (Časop. mod. fil. lit., Česká Revue, Kmen, Kalich, Lumír, Topičův Sborník, Národ, Zlatá Praha, Český Svět, Nár. Listy, Venkov a j.) přinesly jubilejní stati.

@----------------------

V dějinách českého národopisu vděčně bude vzpomínáno obětavé činnosti několika spisovatelů, kteři v přechodním období let osmdesátých causeriemi a rozpravami vyrůstajícími z bezpečné půdy vědecké živili v širších kruzích inteligence zájem o národopis. Ke skupině těchto pilných pracovníků čestně se druží škol. rada řed. F. V. Vykoukal, který koncem r. 1917 (14. Xli.) slavil šedesáté narozeniny. Denní listy a časopisy upozornily na jeho dlouholeté působení, zejména pak Věstník českých profesorů (roč. XXV. 89 sl, 131 sl.) vřele oceňuje zásluhy Vykoukalovy o stavovskou* organisaci učitelů středoškolských.

Úsilí popularisačn! jakož i ušlechtilé snahy paedagogické vedly Vykoukala při jeho pracich národopisných a kulturněhistorických. Oblíbiv si zejména zvykosloví, výroční obyčeje a obřady českého lidu ukládal výtěžky svědomitého studia v četných poučných statích formou prostou a jazykově vytříbenou. Vydával své črty i důkladnější rozpravy po časopisech, později pak často je shrnoval v knihy. Je přirozeno, že materiál prodlením let značně vzrostl, i teoretické výklady namnoze se změnily, ale stati Vykoukalovy svou dobou působily výborně, poněvadž ukazovaly souvislost pověr a zvyků českých s obdobnými zjevy různých dob i národů, vyhýbaly se planému mytologisování, které ani v letech osmdesátých ještě zcela nevymizelo (hlavně v časopisech beletristických) a tim připravovaly půdu srovnávacímu studiu vědeckému. Vykoukal nikdy neopomenul rozhlédnouti se po vědecké (hlavně německé) literatuře svého předmětu, vedle toho však bedlivě prostudoval materiál český, tu pak podává namnoze i drobné výtěžky vlastní práce sběratelské nebo sdělení sběratelů jiných, jež nebyla jinde uveřejněna a mívají aspoň pro topografii některého obyčeje význam. Připojuji zde soupis doplňující přehlednou bibliografii v Ottově Slovníku nauč.: Koleda. (Posel z Budce, 1879), — Koleda u nás a jinde. (Květy, 1884, I.). — České posvícení. (Zlatá Praha, 1885). — Máj na vsi. (Květy, 1885, I.). — Ostatky masopustní. (Světozor, 1885). — Jarní slavnosti pražského lidu. (Zlatá Praha, 1886). — Nový rok. (Zlatá Praha, 1886). — Za hanáckým stolem. (Světozor, 1886). — Lidové slavnosti o sv. Janě Křtiteli. (Květy, 1887, II.). — V hanácké dědině. (Kalendář Ústřední Matice školské, 1887). — Velikonoční týden na našem venkově. (Světozor, 1887). — Z časů dávných i našich. (Světozor, 1888). — Na potkané. (Světozor, 1888). — O dnech šťastných i