nešťastných. (Zlatá Praha, 1888). — Štědrý večer na našem venkově. (Světozor, 1889).

— Uhránčivost a uhranutí. (Světozor, 1889). — Čert v národní naší tradici (Světozor, 1889). — Vítání jara a neděle smrtná. (Zlatá Praha, 1889). — O kosmických názorech našeho lidu. (Světozor, 1890). — Symbolika v pověrách našeho lidu. (Zlatá Praha, 1890). — V den svatební. — (Květy, 1891,. II.). — Lidové umění na- naší výstavě. (Světozor, 1891). — Ze selské kuchyně. (Český Lid, 1892). — Z historie našich kalendářů. (Světozor, 1892). — Z lékařství našeho lidu. (Květy, 1893, I.). — Smrt dle názorů lidových. (Květy, 1893, II.). — O věncích. Mosaika z antiky. (Květy, 1894, II.).

— O lidovém umění. (Jubilejní výstava zemská král. čes. Praha, 1894, str. 737—745).

— Předpovídání povětrnosti a pranostiky selské. (Světozor, 1894). — O věštění a věštírnách ve starém věku. (Světozor, 1895). — Znamení. (Květy, 1895, IL). — V hodinu dvanáctou. (Květy, 1897, II.). — Z názvosloví našich osad. (Květy, 1897, II.). — Pověry o omlazování starých lidí. (Světozor, 1897). — Jakých léků a léčiv poskytuje našemu lidu říše živočišná. (Časop. čes. musea, 1897). —■ O kovářích. (Světozor, 1898). — Pití. (Zlatá Praha, 1893). — O ptáku Junonině. (Světozor, 1899). — Len. (Zlatá Praha, 1899). — Fialky. (Zlatá Praha, 1900). — Pomíjím črty cestopisné, přírodopisné, technologické atd. a doplňuji výčet přehledem prací vydaných knižně: Z časů dávných i našich. (Praha, 1893). Zpracováno pro mládež v knižce Rok v starodávných slavnostech našeho lidu. (Praha, 1901. Sbírka spisů pro mládež, sv. 54). — Domácí lékařství našeho lidu. (1894). — Z podání lidového. (1897, Matice lidu, XXXI., sv. 4.).

— O snech a výkladech snů. (1898). — Pestré květy. (1900). — Dary přírody. (Čes. knihovna záb. a poučení, 18., 1905).

Úspěch knihy Bartošovy „Moravská svatba" (1892) podnitil Vykoukala к obdobné práci české. Již r. 1891 otiskl (ve Květech) ukázku ze své studie o svatbě na Chrudimsku, později rozšiřil svůj materiál také zprávami z jiných oblastí českých, opíraje se o starší literaturu, o materiál sebraný v čes. Lidu i o sdělení znalců jednotlivých krajů (V. Pittnerové, J. F. Hrušky, F. Lega atd.).

Látku takto doplněnou a zaokrouhlenou vydal v knize „Česká svatba" (v Praze, 1894). Je to dobrý popis svatebních obřadů, registrující též promluvy a prípitky druž-bovské atd. Třeba litovati, že pozdější popisy, zejména místní, nevšímaly si toho materiálu, do omrzení opakujíce věci známé, při čemž zejména oněm promluvám (rázu vesměs poloumělého s četnými reminescencemi z písní duchovních, modliteb, kázání atd.) zbytečně věnováno mnoho místa, ač pozdější příspěvky mnohdy otiskují jen malé varianty věcí známých z Erbena nebo knížky Vykoukalovy. Autor České svatby sice nepojal látky se stanoviště srovnávacího, ale přes to jeho dílko zůstává dobrou pomůckou příruční přehledně informujíc o svatebním ceremonielu v krajích českých.

Rozhled po literatuře etnografické i vlastní dlouholeté zkušenosti Vykoukal uplatnil i ve svých Čítankách, do nichž zařadil nejeden vhodný článek národopisný. Red. Vykoukal je od let členem Společnosti národop. musea a přispěl do Národop. věstníku obsažnými referáty, kromě toho působí též ve Svazu osvětovém atd.

@----------------------

V jubilejních vzpomínkách oceňujících naukovou činnost prof. Polívky často bylo připomínáno široce založené dílo o pohádkách bratří Grimmů, jež vydává známý tra-dicionista berlínský Joh. Bolte. Také tento badatel letos v únoru naplnil šedesátý rok života věnovaného všestranné práci. Bolte jest výrazný, ušlechtilý představitel německé vědy, učenec, který své nevšední píli zbystřené pronikavou soudností a podporované: vzácným nadáním organisačním vytkl daleký cíl: všestranně prohloubiti srovnávací stu-

/