r. 1892: vydal Köhlerovy Aufsätze über Märchen u. Volkslieder (spolu s E. Smidtem) (r. 1894) a r. 1900 trojsvazkové dílo Kleinere Schriften von Reinhold Köhler (sv. I. obsahuje rozpravy pohádkoslovné, II. shrnuje studie o výpravné poesii středověké, III. je věnován literatuře novější a národopisu). Teprve z tohoto pietního vydáni jasně vysvitl význam Kohlerův, teprve od té doby rozpravy Köhlerovy —pohodlně přístupné — staly se v oboru srovnávacích studií látkovědných dílem základním. Starší stati vydavatel doplnil jednak podle příručních otisků Kohlerových, jednak svými poznámkami, vedle toho pak v několika pojednáních zpracoval Köhlerova bohatá kollektanea (Ztschr. f. Vkde 7: Die drei Alten; ibid: Schafergruss; Euphorion 4: Lenaus Gedicht Anna) atd.

Již jedna z prvních práci Boltových byla věnována lidové písni (Acta Germanica I.: Der Bauer im deutschen Liede. 32 Lieder des 15.—19. Jh.), k ní vracel se i později poznámkami к sborníkům (A. Treichel: Volkslieder und Volksreime aus Westpreussen), jednak studiemi literárněhistorickými (Deutsche Volkslieder in Schweden v II. roč, Ztschr. f. vergl.. Literaturgesch.) i látkovědnými (Ztschr. f. Vkde roč. 12, 13, 14, 16, 18: Zum deutschen Volkslide) atd. Ačkoliv Bolte ani v národopise neomezil se na obor jediný — vedle písní a tradiční prosy všímal si dějin tance, zvykosloví i jiných stránek lidové kultury — přece jen nejdůkladněji zabýval se pohádkami. Zpracovával je jednak v komentářích (srovn. Ztschr. f. Vkde 1899: Staufes Sammlung rumänischer Märchen a j.), jednak monograficKy (srovn. stati v Ztschr. f. Vkde 1891: Das Märchen von Petrus und Teufel; ibid. 1901: Ein dänisches Märchen von Petrus und dem Ursprünge der bösen Weiber; Jahrbuch d. Shakespeareges. 33: Eine indische Parallele zu Der wiederspenstigen Zähmung) a v jubilejním vydání pohádek bratří Grimmů (Anmerkungen zu den K. H. M. der Brüder Grimm), své studie shrnul v rozsáhlý svod pramenů. Bylo by zbytečno upozorňovati na význam tohoto vydání, o němž nedávno v našem časopise podrobně referoval prof. V. Tille (N. V. Č. XII.); je známo, že svorný úsudek světové kritiky odborné přiznal Anmerkungen hodnotu díla klasického. Kdežto český spolupracovník, prof. Polívka, zpracoval materiál slovanský a východní (přístupný v překladech slovanských), Boltovi připadl úkol roztříditi tradiční látku germánskou i románskou, při čemž ovšem hojně zužitkoval též své vzácné vědomosti v oboru literatury středověké a renesanční. O soustavných studiích předběžných, z nichž dílo vyrostlo svědčí mimo jiné též Boltova obzíravá činnost kritická. Od r. 1902 rediguje (po K. Weinholdovi) berlínskou revui Zeitschrift des Vereins f. Volkskunde; otiskuje tam přehojné články, referáty, zejména pak přehledy sbírek pohádkových, nové literatury o lidové prose atd. (Neuere Märchenliteratur, počínaje roč. XIV. téměř v každém svazku), kromě toho ve známém sborníku Jahresberichte f. neuere deutsche Literaturgesch. v prvních sedmi ročnících byl členem redakce (řídil hlavně oddíl Stoffgeschichte), v Jahresberichte über die Erscheinungen auf dem Gebiete der germ. Philologie, redigoval zejména oddíly věnované národopisu, literatuře XVI. stol. a j.