nekrology.

Jirečkův poměr k národopisu Bulharska byl intimnější než к jiným předmětům jeho balkánských studií, pokud při jeho krajním objektivismu lze mluviti o vřelejších vztazích. Jireček začal svou dráhu bulharskými dějinami, stal se vysokým úředníkem v novém knížectví, měl hojnou příležitost к cestám, které ostatně sám pokládal za hlavni účel svého poslání v Bulharsku. Osobni přítomnost byla i pro sebrání úředního a poloúředního materiálu velmi příznivá a v osmdesátých letech mnohem nutnější než nyní.

Osídlení Bulharska jednotlivými národními skupinami skýtá obraz pestrý a stále se střídající. Současný stav ani v hlavních rysech nemůže býti vysvětlen než podrobnými údaji historickými. Co Jireček napsal z historického národopisu Bulharska většinou zůstalo nedotčeno. Nejnovější kniha Iširkovova „Bulgarien Land und Leute" II. díl je v této kapitole věcně nezměněný excerpt z Jirečkova souhrnného díla „Das Fürstentfium Bulgarien." Ryze statistické údaje jsou ovšem již předstiženy Kyrilem Popovem v díle „Stopanska Blgaria".

Ovšem i v Jirečkovi jsou kapitoly, jichž historickou stránku bychom si přáli podrobnější. Tak o zániku kmenového zřízení. V antropologii jsou údaje z Bulharska, hlavně měřeni, data nového, ale Jirečkova charakteristika je velmi dobrá i bez této opory, právě tak jako popis základních rysů denního života. Nové práce národopisné na př. Mitka Marinova přinesly ovšem nesmírné obohacení v detailech. Ale jednotný obraz lidové kultury hmotné, řádů rodinných i zvyků, je u Jirečka velmi instruktivní. Vlastní zkušenosti z cest pronikají přes to, že Jireček málokde připojuje zmínku o svém dojmu. Častější jsou odkazy na svědectví starších spisovatelů o jednotlivých zjevech.

Jireček probral podrobně otázku Pomáků, Paulikánů i nebulharských obyvatelů Bulharska i velmi drobných národních skupin jako Albánců a Tatarů. Většinou držel se předně bulharského teritoria, okolních krajin dotýká se jen v příčinné spojitosti.

K Jirečkovu rozboru bulharských sídel, nebylo novějším badáním přidáno nic významného, jak svědčí kniha Iširkovova. V rozptýlených dvorcích vidí Jireček starší typ než jsou spojité vesnice. Jak již jméno kolibi nebo košaři ukazuje, jsou to dle jeho mínění původně sídelní jednotky pastýřské. Velmi poučný je Jirečkův popis sídel městských a jich genetické roztříděni.

Národopisného rázu je též největší část Jirečkových údajů o bulharském hospodářství; pochopitelně, neboť selský život i dnes zachovává ještě staré formy a v době Jirečkova pobytu v Bulharsku doznívaly zbytky městského esfanstva.

@------------------------

11. ledna t. r. zemřel Karel Adámek (nar. v Hlinsku r. 1840), muž nevšední energie a ušlechtilých snah, politik, který při mnohostranné činnosti věnované především české samosprávě nikdy nezapomínal rodného kraje východočeského. Horlivě pečoval o jeho povznesení hospodářské, o školství, činně zasáhl též do národopisného hnutí let devadesátých atd., radou i skutkem podporoval každou prospěšnou činnost kulturní. V jeho obsáhlém díle spisovatelském vedle přečetných statí informativních a poučných, děl statistických, politických a j. význačné místo zaujímají práce historické, věnované místním dějinám. Zaujalo ho především století XVIII., mračná doba poroby