str. 126
Jan Hýbl: Justýnčin mistrovský kus . . . Vydal F. Strejček. Praha, Otto (1917) (Světová knihovna č. 1286/7).
Hýblova povídka vyšla v „Rozmanitostech", v 12. svazku z r. 1818. Mydlář Křesivo ožení se s Justýnkou po soukeníku Sýkorovi, schovankou svého přítele zvo-naře Kyliána, ale brzy žárli na její nápadníky, z nichž nejdotěrnější jsoii pan z RanOvic, hrabě Padlý a šlechtic Vyklouz. Kylián jej marně chlácholí a vybídne Justýnku, aby podala muži důkaz své věrnosti. Justýnka pošle služku Kačenku, aby smluvila s třemi záletníky na večer dostaveníčko, s každým na jinou hodinu, v protějším opuštěném domě, jenž také patří mydláři. Kačenka v šatech své paní čeká na záletníky, vyvede jednoho po druhém do druhého patra, postraší je, že mydlář přichází, a spustí každého zvlášť na příčném dřevu, uvázaném na provaze, z oken až ku prvnímu patru, pak provazy uváže na řimsu. Mydlář zatím vyslechl rozmluvu Justýnky s Kačenkou, zavolal si večer Kyliana a písaře Zobce, aby s nimi ženu dopadl. Ale přesvědčí se, že Justýnka je sama v svém pokoji, a pozná její nevinu. Opilý Zobec ve tmě přepadne Kyliana, Křesivo již v noci spatří záletníky, visící z oken nemocnice, ráno se vše vysvětli.
Látku této povídky rozebral podrobně a dokonale J. Polívka v Kubínové sbírce Povídky kladské (Praha, NMČ. část II., 1910, č. 91, str. 273) a ukázal její vývoj z doby před druhým stoletím v Indii středověkou literaturou až do mnoha současných povídek lidových a novější literatury humoristické v Evropě. Vydavatel povídky, F. Strejček domnívá se, že povídka není „doslovným neb volným překladem z němčiny". Ukazuje právem jisté podrobnosti, humoristické nápady, česká úsloví a pořekadla, celý charakter Hýblova humoru, jež svědčí o původnosti zpracování. Přes to však základ povídky, vzhledem к jejímu rodokmenu, Polívkou vyloženému, jistě není výmyslem Hýblovým a pravděpodobně pochází z němčiny. Zajímavo je jen, že způsob napálení záletníků není ani v jediném z hojných známých textů podán tak, jako u Hýbla1) a ukazuje bezpochyby к jiným dosud nezjištěným versím. V. T.
@---------------------
Die Schelten aus dem Tierreich im Sl avischen. Inaugural-Dissertation von Peter (P. Christoph) Bulat. Zagreb, 1916, str. XV. + 83.
Tato Mnichovská disertace jest výňatek z obsáhlejšího' spisu o zvířatech v slovanské lidovědě. Část vytištěná zasahuje po výtce do Semasiologie, do odvětví jazyko-vědeckého, u nás málo ještě pěstovaného a leži vlastně mimo program Vestníka. Ale přece jest v ní snesen materiál zajímavý také pro lidovědu, a proto budiž zde krátce na tento spisek upozorněno. Material jest v něm zpracován bohatý a literatura velmi bohatá — prameny a pomůcky vypočteny jsou na 61/з str. — byla vyčerpána. Sestaveny jsou v disertaci, jak jest již viděti z nadpisu, nadávky převzaté ze světa, po případě názvosloví zvířecího, ale mimo to sestavena jsou tu ještě mnohá jiná slova, též slovesa utvořená od jmen zvířecích, znamenající jisté charakteristické konání, přídavná jména, jména abstraktní a j. v. Silnou měrou jsou sestavována a skládána úsloví, říkadla a přísloví, ve.kterých se vyškytá jméno zvířecí, jakožto také přehojná metaforická rčení. Sestavena také vlastní osobní jména přejatá od jmen zvířecích, ale otázky samé, jak to vykládati, nedotekl se spis. jpa.
@---------------
Die baltischen Provinzen-Band 5. Märchen und Sagen Herausgegeben von August von Löwis of Menar. Berlin-Charlottenburg 1916. str. XVIII, -j- 172.
1) Jen povídka z Bengalska (Polívka, str. 277) připomíná o jednom nápadníku, že byl „uvázán v okně". Nápad v Hýblově povídce je však vyprávěn o jednom obelstěném milenci v látce „Feuersnot". Viz Goyert a Wolter: Vlämische Sagen. Jena, 1917, str. 154.
|
|
