Místopisném slovníku historickém (1908). Místo, kde ležely, hledí dr. D. zjistiti zvláště podle pomíst. názvů, a to zejména z kat. Ter. 1713, z kat. Jos. 1785 a z dnešní lidové tradice.

O nejstarším místopise okolí pelhřimovského nás poučují dvě listiny:

A. Zakládací listina fary rynarecké z r. 1203 a její biskupská konfirmace r. 1305, jež uvádějí 24 osad, z nichž polovina dosud trvá. Ostatní zanikly a z nich jména šesti osad se zachovala v pomístných názvech: Zaniklá osada Větrov — p. Na Wietrowech v 18. stol. u vsi Černova a Bukové; os. Křepelov —1 p. Na Kržepelowie a Na Kržepelowych u dvora letenského a Dobré Vody v kat. Ter. i Jos. a dnes mezi lidem p. „Na křepelce" (městiště té osady bylo zatopeno rybníkem, dnes vypuštěným, který se nazývá Návesník); os. Slaviboř — v kat. Ter. na panství novorychnovském rybník Sswegbor a v kat. Jos. р. We Ssweg-borzich; Smrkovec byl již r. 1466 nazvem polní trati a podnes zádušní p. a les Smrkovec u vsi Houserovky; os. Vysoký — zádušní p. Na Wisokeg 1713 a podnes „Na vysokým" se nazýva lesní mýtina mezi Rovným a Dobrou Vodou; os. Zbimov — podnes p. Na Zdymovech u obce Rohovky.

B. Berní rejstřík arcibiskupský z r. 1379, který vypočítavá na panství řečickém 93 osad.

Z nich kromě čtyř Lhot, které lze v pramenech stěží sledovati, jsou dnes čtyři osady nezvěstné: Huntov, Jistebník, Mednice a Ostřetice. Z nich tři názvy se dosud zachovaly ve jm. pomístných: Huntov jest názvem kopce mezi Těmicí a Markvarcem a rovněž markvarecká myslivna se mezi lidem tak nazývá; rybník Jistebník u vsi Těšenova a 1. a rybník Medenice jz. od Pelhřimova nebo v pramenech dosvědčený les Mednice v severním výběžku katastru markvareckého. — —

Pomístná onomatologie je>tudíž pomocnou vědou dějepisnou.

b) Pomístně názvy budou spolehlivou oporou pro dějiny jednotlivých osad. Některé jsou ovšem původu docela nového, ale velikou jich část nalézáme již v Přiznáních Tereziánských z roku 1713. Podle toho můžeme se právem domnívati, že vznikly v dobách daleko starších. Jejich původ lze si představiti asi takto: Když člověk zanechal loveckého a kočovného života a oddával se vedle chovu dobytka také polnímu hospodářství, zaujal na vhodných místech stálá bydliště. Pálil a mýtil lesy a získanou tak půdu měnil v úrodná pole. Rolnický lid dojista záhy také si pojmenoval všechny své pozemky a vedle nich také ostatní místa v krajině: pastviny, lesy, kopce, doliny, řeky atd. Toho vyžadoval denní styk mezi rolníky již za účelem prostého dorozumění.

Ke jménům dala podnět nejrůznější hlediska životní. Tím si lze vysvětliti, že v pom. názvech se zachovaly stopy staletého života rolnického lidu. Není-li tedy o něm zapsaných zpráv starých, jak tomu jest u většiny osad, pak jsou pom. názvy nejstaršími a často jedinými jeho památkami.

Některá jména pomístná zachovávají dokonce vzácné pokyny pro archeologii, na př. na Rakovnicku název „Hradiště" u Stradonic