čtenář se ze souvislosti právem zajisté domnívá, že „Zaječí červ" jest název těch dalekých lesů. Leč mezi lidem by se marně po tomto jméně vyptával. Omyl se objasní jediným pohledem na vojenskou mapu. Tam nalezneme v popisované krajině názvy Na špici a Zaječicer W. Panu Zavřelovi nenapadlo, že W. je zkratka z Wald a z celého označení utvořil svévolně český název „Zaječí červ".

Pro zajímavost kulturněhistorickou vzdělanci si začínali u nás názvů pomístných a zvláště pozemkových všímati až v druhé polovici xix. stol. Snad první*) u nás na ně upozornil H. Jireček. v Pam. Arch. iv. 1860, str. 91 vybídl к jejich sbírání a naznačil i staré prameny i způsob práce takto: „Účel těchto řádků jest, ukázati předně na vzácný zjev tento, za druhé pak vyzvati ke sbírání jmen těchto а к uveřejňování jich v „Památkách" našich. Mohou býti brány dílem z úst lidu, dílem ze starých knih městských a z urbářů duchovenských a panských; charakteristické znaky dialektu arciť by se stírati neb měniti nesměly".

Jeho vyzvání někteří uposlechli, jiní však o těchto pracích nic nevěděli a samostatně dospěli к poznání, že pomístně názvy jsou zajímavými stopami kulturními, a uveřejňovali jejich sbírky. Jest až dojemné, jak některý se domnívá, že objevil dosud neznámou pevninu, a jak si к jejímu prozkoumání lopotně razí vhodnou cestu. Člověku jest při tom zvláště líto, co tím bylo zbytečně vyplýtváno pracovní energie. Některý sběratel totiž shání pomalu zkušenosti v této práci, začíná všechno jaksi od začátku, ačkoliv mohl dobře již použiti zkušeností cizích a pracovati již podle určitého, pevného plánu.

Přehlídka minulé práce má v každém oboru neobyčejnou důležitost a tedy i v místním názvosloví. Z toho důvodu jsem se odhodlal, podati ukázky ze všech prací o pomístných názvech, pokud jsem je mohl vy-pátrati podle Zíbrtovy Bibliografie i., 131 ad. a Bibliografie české historie přidávané ročně k Čas. Čes. Hist. od r. 1904. Z ukázek si pak každý čtenář jasně a snadno představí jejich pracovní způsob.

Při četbě těchto ukázek jest však třeba počínati si kriticky. Za tím účelem jest nutno si uvědomiti, jak by asi vypadal ideální soupis pomístných názvů čili —■ jinými slovy — jaké požadavky můžeme činiti na vzorném soupisu takovém. Uvedeme je zde již předem pro potřebu čtenářovu, ačkoli k nim člověk dospěje teprve po různých zkušenostech a měly by tudíž býti uvedeny až na konci práce. Lze je shrnouti v šest bodů:

1. Soupis pomístných názvů z každé vesnice nechť jest, pokud možno, úplný, a to jak z doby přítomné tak i minulé.

2. Jména nechť jsou zapisována věrně: názvy dnešní ve tvaru lidovém (nářečním), t. j. v jakém se jich v lidové řeči užívá, a názvy, po