Do naší II. skupiny patří také feuilleton v Duxer Zeitung 1906, Nr. 24.:. „Ueber Fl uren n amen, Skizze von F. X. Rei dl". Ve staré městské knize duchcovské, do níž byly zapisovány všechny prodeje od r. 1390, jsou uváděna také pozemková jména. Reidl jich uveřejňuje a vysvětluje 30. Některá jsou dnes již neznáma, jiných se podnes užívá. Výklady Reidlovy jsou lidově jasné, na př. X. „Bei der schwarzen Marter" ist die Flur benannt, wo die Straße nach Neudorf führt. Dort steht eine steinerne Pyramide mit Heiligenbildern verziert. Der Sage nach soll hier in uralter Zeit ein Mensch auf grausame Weise ermordet worden sein. Dieser Flurname wird heute noch angewendet und ist auch im amtlichen Gebrauche üblich".

Vykládaná jména jsou bohužel v článku Reidlově v počtu pro Duchcov neúplném. V katastru duchcovském jest dojista pomístných názvů daleko více než 30. Přes to však jest to práce velmi pozoruhodná.

III. Práce z dosavadních nejlepší.

Nejlepší práce v tomto oboru jsou u nás tyto:

l.JanTykač: CeskáTřebová, jména místnís výkladem a pověstmi k nim se vztahujícími (CL. IX., 1899—1900, str. 191—5, 282—6). Všechna místní označení si rozdělil na osm skupin: 1. názvy částí městských; 2. jména ulic; 3. kostely a jiné budovy; 4. jména hor, vrchů a p.; 5. prameny, studánky a p.; 6. pole, louky a p. ; 7. cesty; 8. kříže a mezníky. V každé skupině nejdříve podává sbírku jmen a pak následují vysvětlení a pověsti, na př. (na str. 193) :

4. Jména hor, vrchů, skal, roklí, dolin, jeskyň.

„Horám zdejším t. j. táhlým hřbetům zalesněným říká lid hřívy, jichž několik: Hříva Farská, Jelenická, Skuhrovská aj. Jednotlivé kopce nebo výšiny jsou: Kulatý kopec, Hory, Hrdličkův k." atd.

„Vysvětlivky a pověsti: „Hřívy" vzaty jsou dle podoby od koní-Vypadať z dálky zalesněný hřbet horský jako šíje koňská" atd.

Tykačovu pěknému pojednání schází jen mapka, doklady z minulosti a abecední uspořádání pro potřebu odbornou.

2. V. Tille: Vráž, Národopis. Věst. Českoslov. Xl. (1916), str. 53—58, XII. str. 80. —■ Jos. Janko: К etymologii slova „V r á ž", t. XI. str. 58—63.

Palacký vykladal m. jm. Vraž z os. jm. Vrah (stč. vrah == nepřítel), ale Tille upozorňuje, že příbuzná rodina slovní má ve slovanských jazycích vedle významu „nepřítel" také význam „čarovati, věstiti", na př. stč. vražiti = věstiti, sic. vrážek = věštec, stč. vrážě = los a podobně v jiných jazycích slovanských. Rovněž si povšiml, že jmény Vráž, Vražice, Vražná a Vražkov jsou označovány převahou malé vsi a samoty, a dále, že se tak a podobně nazývají četná místa neosídlená, na př. pole „Vrážky" na vrchu mezi Třebání a Řevnicemi, vrch Vráž u Husince atp. Taková místa u Prahy umístil na povšechných zeměpisných náčrtcích. Svou úvahou dospívá к této domněnce: „Vraže byla původně místa neosídlená, na návrších, na nichž se konaly magicae artes (= čarování, kouzla). Samoty a vsi na nich vznikající přejaly jméno místa".