Podobně ztroskotal můj podnik, jejž jsem provedl prostřednictvím plzeňského městského musea r. 1906—7: tehdy jsme rozeslali vyzvání s poučením všem správám školním v plzeňském hejtmanství, ale asi třetina nám vůbec neodpověděla. Sbírky s mapkami jsou chovány v plzeňském museu. Již před tím mně asi ze 20 obcí sebrali pom. jména moji žáci z vyšší I. reálky a odevzdali je i s mapkami. Tyto sbírky jsou dosud u mne.

Rozsáhlý takový podnik soupisný vznikl za Národopisné výstavy r. 1895. Tehdy prý byly všechny správy školní v českém království vyzvány к takovým soupisům. Leč tiskem z nich nic nevyšlo a rukopisy jsou nezvěstné.

V posledních letech podobný podnik vyvolala Místopisná komise, zřízená při České akademii r. 1913 (v. o tom podrobnější zprávu dra. J. Simáka v Agrárním Archivu IV-, 1917, str. 138—-141). Do všech obcí našeho království byly rozeslány dotazníky, ale světová,, válka přerušila také toto dílo. Soupisy, pokud došly, jsou uloženy v České akademii, ale teď v zimě pro uhelnou tíseň nejsou přístupné.

Pro sběratele pomístných názvů jest velice důležito, aby si zvolil takový sběrací způsob, který by mu na přímé cestě dopomohl ke spolehlivému a úplnému materiálu názvovému a umožnil jeho vhodné zpracování. V této věci nenajde přesného, ba skoro žádného poučení ani v české ani v německé literatuře. Z toho důvodu zde podrobně popíši všechny své pokusy, než jsem došel ke sběracímu způsobu, který snad jediné zaručuje soupis naprosto spolehlivý.

Sběratel — počátečník si představuje sbírání asi takto: Požádám několik starších rolníků, projdu s nimi buď s každým zvláště nebo se všemi najednou celý katastr, budu se jich při tom vyptávati na názvy polí, luk a lesů atd. a všechno si zaznamenám. Každý dospělý člověk v obci zajisté tyto názvy zná, a i kdyby některému průvodci v končině méně známé pamět nesloužila, jiní jej doplní neb opraví.

Tak jsem si počínal dlouhou dobu také já. Skoro po 20 let jsem meškával o prázdninách a svátcích u svého bratra, rolníka v Zaječicích u Chrudimě. Vždy jsem si zde všímal pomístných názvů a v posledních třech letech jsem se dal do jejich zapisování: s některými rolníky jsem za tím účelem chodil po polích, jiných jsem se vyptával při práci. (V celku jsem se tak dotazoval asi 25 rolníků). Při tom jsem se snažil umístiti tato jména na mapce. Ale's tím byla dlouhou dobu veliká nesnáz: katastrální mapa jest příliš rozsáhlá a tudíž pro uveřejnění neupotřebi-telná a generální mapka hejtmanství i mapka vojenská zase příliš malé. Nejdříve jsme tedy s р. učit. Vokřínkem uměle zmenšovali katastrální mapu. Po nějaké době teprve jsem byl upozorněn, že se na obecných školách užívá mapy hejtmanství dosti veliké. Shledal jsem, že to jest mapa chrudimského hejtmanství v měřítku 1 : 25000, vydaná c. k. okresní školní radou r. 1881. Jelikož se pro můj účel znamenitě hodila, obkreslil jsem si z ní zaječický katastr a umístil v něm pomístná jména. Podle ní pak vyhotovil p. učitel Vokřínek pro tisk mapku III.