Při sbírání pom. názvů jsem přicházel na jména, kterým rozuměl jen málokdo anebo nikdo. I hleděl jsem u jmen nejasných dotazy zjistiti, zdali a pokud jim domácí lidé vůbec rozumějí. Vedle toho jako filolog jsem sám pociťoval nutkání, abych je vysvětlil bezpečně. I nahlížel jsem do Jungmannova a Kottova Slovníku a kromě toho pátral po starých zápisech pom. názvů ve spisech starých.

Při této obhlídce jsem byl v museu upozorněn na Přiznání к Terez, kat. a na Jos. kat. I opsal jsem si z nich všechno, co se týkalo Zaječic, a vydal se pak znovu mezi rolníky. Podle Jos. kat. jsem jim nejdříve naznačoval hranice „položení" a pak jsem se jich vyptával, zdali se různých těch pomístných názvů Jos. kat. dosud užívá o pozemcích v těch hranicích. Některý starý název již docela zanikl (na př. Záplata), jiný název jest dosud obvyklý, ale při prvním soupisu, kdy jsem neměl Jos. kat. po ruce, jsem ho nezaslechl (na př. Kulíšek). Poněvadž tedy některý název byl lidem neznám, nerozeznali jsme, které pole tak bylo nazýváno. I dal jsem si s tím úmornou práci a umístil jsem na katastrální mapě všechny názvy Jos- kat. (o způsobu, jak se to stalo, viz nahoře!). Tak jsem upravil mapku к Jos. kat. (I.). Teď teprve bylo možno zjistiti, které dnešní názvy se byly ujaly na místě oněch zaniklých.

Ale mapka s názvy nynějšími mne stále ještě neuspokojovala. Hranice mezi jednotlivými názvy byly kolísavé a kromě toho někde jsem zvěděl až i jména jednotlivých pozemků, jinde však jen jméno celé polohy či pozemkové trati. I pokračoval jsem ve vyptávání.

Tu jsem si vzpomněl, že my jako dospělejší děti jsme znali názvy všech pozemků svých rodičů i mnohých pozemků cizích. I domníval jsem se podle toho, že dospělejší děti ve škole, pocházejíce skoro ze všech stavení, mně budou moci pověděti najednou všechny názvy pomístně a že pak i jinde provedu soupisy velmi rychle. Poprosil jsem tedy všech tří učitelů v Zaječicích a z nich dva (p. říd. J. Kopecký a p. uč. V. Vokřínek) se ochotně věci ujali a po vysvětlení dětem uložili, aby každé napsalo doma v jejich rodině obvyklé názvy všech pozemků, jež patří к jejich hospodářství, a potom i názvy pozemků cizích, pokud jaké zná. Při prohlídce těchto malých seznamů se však zase objevily jiné nedostatky: Skoro všechny děti pocházely z hospodářství drobných, naproti tomu ze statků zde nebylo skoro žádné dítě; kromě toho děti některé názvy všelijak překrucovaly, na př. místo „v ouzkejch dílcích" bylo napsáno „v ruskejch dílcích", a tím více chyb dělaly v názvech pozemků cizích. Z toho jest viděti, že ani školní soupisy by nevedly bezpečně к cíli.

Na základě posavadních zkušeností jsem uznával teď především tuto věc: Každý rolník zná s úplnou jistotou vlastně jen jména svých pozemků. Chci-li tedy sepsati pomístně názvy celé osady, musím se vyptati všech hospodářů. To by arci vyžadovalo příliš mnoho času a bylo by snad zbytečné. Omezil jsem se tudíž jen na usedlosti, jež mají nad 10 korců polí (3ł/2 korce == 1 ha). V Zaječicích jest 168 čísel a z nich jest pozemků nad 10 korců u 48 čísel, v přidělené osadě Stud. Vodě z 10 čísel jen u tří. Poněvadž jsem nemohl žádati, aby se mnou každý hospodář vyšel do polí a dovedl mne ke všem svým pozemkům — co by to také vyžadovalo času! — poněvadž však na katastr, mapě také málokdo