V pověsti od Zvíkova, ČČM 1854, 526, objevuje se v podobě bílé kočky, která s dívky, nespala-li, peřinu tahá, spala-li však, na prsa jí vskočila a ji tísnila. Tísnila i bratra jejího, dotýkala-li se ho sestra.

Dítě které je můrou, uhrane každého, na koho se podívá a duše jeho chodí dusit. Na koho chodí, uschne jako požatý klas. C. l. XV. 434.

Můra na Chodsku chodí na lidi ve spaní a dusí. Je prý dvojí pohlaví. „K Vávrom přišla mora a mořila je voba, haž byli celé bez sebe", Hruška, Dial. slov. chodský s. 55.

Mora „hněte". Vlast. i. 44, mora dusí, Frenštát, ústně. I „v bošác-kých Kopanicách chodievalo vraj cosi vo dne i v noci jednu dievku gniaviť", a ji i vdanou „ustavičně mátalo". SI. Pohl. XII. 38.

Na sedláře ve Velešíně vždycky přišla můra, když žena vstala. Padlo to naň jako sud, mačkalo a škrtilo ho, že nemohl ani dýchati ani křičeti. Č. L. XV. 437.

Sedlák ve Vlčnově cítil, jak ho mora dusí, ráno pak byl vysílen a neschopen každé práce. Chrud. a Nas. 199.

Postup moření, dušení, tlačení od nohou se připomíná častěji, sr. Košťál, 1. c. 274. Syn správcův byl morousem a dusil i mořil svéjio spolužáka tak, že měl tento ruce a nohy samou modřinu. Košťál 277.

Bergská pověst: syn leží ráno jako mrtvola. Rodiče naříkají. Zkušený stařec pozná, že na mladíku jezdí mahr. Trou ho, probudí se. Schell 440 č. 39.

Podle české tradice někdy můra neděsí, jen moří, Košťál 275.

Na znenáhlé a plíživé přepadání mory naráží asi pořekadlo, jehož užil Komenský o lenivém: „Vleče se co můra". Sr. C L. XX. 273.

Motiv probíraný je obecný ve spojení s jinými v povídkách osnov-ných. Dále.1)

L u ž i č a n i praví o mórawě v Dolní Lužici „mórawa tłocy", v Horní Lužici „khodota dusy", v mužakovském nářečí též „chódota dušy", „chodota mori". Černý, Mythiske byt. 411.

Chodí na mladé lidi a tak je tlačí, že ten člověk nic se nemůže hnouti, těžko dýchá a je mu tak, jako by na něm někdo ležel. Černý 413.

Chodí nejvíce na mladé lidi, hlavně na děti. Obecně se věří, že obtěžuje šestinedělky (Černý, č. 215, 218), toho, kdo leží na zádech.

Též praví: „myšlenky tlačí člověka". Tak když někdo myslí mnoho na někoho a po něm touží, přijde na něho mórawa; nebo též, když na někoho myslí, komu křivdu učinil. Schúlenburg, W. Volkssagen 151 (Černý 414).

Jak moří člověka, vypisuje Schulenburg, Wend. Volkss. 150 (Černý str. 416). Člověk mořený těžko dýchá, jako by na něm někdo ležel, nemůže se obrátit, ani sebou hnouti, nemůže ve svých úzkostech volat.