Někteří povídají, že se mórawa. na člověka valí od nohou, a pak se rozšíří pomalu po celém: těle. „> .

Jiní praví, že se položí na člověka a rukama se opírá o jeho boky. Tlačí mu prsa a hrdlo, Muller, Das Wendentum in der Niederlausitz 162, nebo mu tlačí„ jazyk do krku, takže jím nemůže vlasti a křičeti (Veckenstedt č. 9, Černý s. 416).

Jiní praví, že lidem strká do úst svůj dlouhý, drsný jazyk, Veckenstedt 135, č. 7. 9, (Černý 416, Luž. 1887, 78);

Z Hajnka v Dolní Lužici zapsal Černý: mórawa tlačila pacholka a strkala mu do úst kosmaty ohon. I. 416.

Mnohdy tlačí spícímu peřinu na obličej, aby nemohl volati a dý-chati. Schuíenburg 150, (Černý 416, Máchal 177).

Často jej tak mučí, až jej shodí s lůžka, Schulenburg 150, (Černý 413 č. 212 a 416).

Přichází dveřmi, jest ji slyšeti cupati po schodech, dveře otevřít, po dlažbě trepkami šoupati neb dřeváky klepat, též oknem přichází nebo klíčovou dírkou. Černý 417, Schulenburg Í50.

Myš-mora běhá po ovčáku, dusíc jej, takže se nemůže hnouti a sténá, Veckenstedt 135, č. 16, Černý 418.

Někdy pověst jmenuje čas, hodinu, kdy mórawa přichází; mórawa přichází nejčastěji „mjaz gódami", mezi Hodem a Třemi králi, v noci ve dvanáctou hodinu, Černý 415.

Jako bílá žena valí se na šestinedělku od nohou, Černý 417, č. 115.

V podobě ženy klade se druhdy na lidi, že nemohou ani dýchati ani mluviti, Grave II. č. 807, Schmaler II. 268, Meiche 286 č. 375.

Tlačení, dušení ve spojení s jinými motivy v povídkách typických (Černý 414 č. 213).

Volckmarv Dictionnarium 1605 uvádí: „Latalec, latawiec, abo mora, kiedy kto mniema, že by go kto dusił", s. 202, Berwiński I. с. 194, 195.

Dr. M. Zieleniewski, O przesądach lekarskich ludu naszego, Krakov 1845 vypisuje takto pověst o zmoře (Ephialtes, Incubus) na s. 51:

Neviditelná ta bytost vleze dírkou kol okna, ale nejčastěji dírou povstalou vypadnutím suku ve dveřích. Kol půlnoci denně nebo ob den znepokojuje mladé lidi, častěji mužské, a to neženaté víc než ženaté. Rychle vsune se do jizby, přemění se v jakoukoli postavu, ale nejčastěji v kočku, vleze na spícího a naznak ležícího, znenáhla od nohou se posouvá k srdci, a tu zapadši, zůstane a tak silně se na to místo tlačí, že jest viděti znamení od spárů na boku při srdci. Spící cítí náramnou, s ničím neporovnatelnou tíži na prsou, má těžký dech, zalévá se potem a bezvládný ani sebou hnouti ani křičeti nemůže. Zmora má na vůli, jak dlouho může dusit nešťastného. Mučený probudiv se velmi jest zubožený, práce neschopen, oblíbí-li si ho zmora, tak zhubne a pobledne trvalým takým dušením, že to vešlo už v pořekadlo: „blady jak zmora". (Sr. Kolb. Lud VII. 74.)