Je to motiv obecný, sr. Wuttke2 255 § 402. Schrättele vleze klíčovou dírkou, člověk slyší je cupati po jizbě, ze zdola nahoru lézti a přes pokrývku šmátrati, než vyskočí na prsa, Meyer, Myth. d. Germ. 133.

Obyčejně počíná aipdrücken od nohou, Ranke 13. Alp tlačí a zbavuje dechu jako malý hrbatý mužík, Trutnovsko, Kühnau 134 č. 1514.

„Dar sin de Elwen äne", Schnitz, Volkstüml. aus dem Siebengebirge 123, praví o člověku, který bídně vypadá v západním Německu, Kuhn II. 18 n.

Ve Štýrsku trud sedne spáči na prsa, takže začne z nedostatku dechu úpěti a chrochtati. Z. ö. V. XIII. 115.

Žluté skvrny na rukou mají podle slezské pověsti příčinu v pomočení morou, Wuttke2 205 § 309. Motiv tlačení (aipdrücken) v celé řadě povídek ve spojení s jinými motivy. Dále.

b) S s á n í.

Muka moření pověst stupňuje. Již pověsti vykládající o tom, jak mora strká svůj dlouhý jazyk do úst, neb jazyk mořeného do krku, aneb o tlačení prsů, že mléko dávají, naznačují, že nezůstane při pouhém dušení, tlačení, aipdrücken. Ssání ■ mléka, krve je gradace směrem k príšernosti představy. Mohl jí užiti Koniáš, aby poděsil ubohou českou duši. V pekle prý nehodné ženy „noční můry cecají", Cytara 1746 s. 563, Zíbrt, Obyč. 213. Naznačuje tak obecnou tehdy víru.

Můry ssají spícím krev z prsou, a to nejen lidem dospělým, nýbrž i dětem, což patrno z toho, že lidé, jež můra trápí, mají bradavky na prsou vytažené a zanícené; člověk takový, nepomůže-íi se mu brzy, stále chřadne a brzy umře. Kulda II. 265, Košťál, ČČM 65. 277.

Dítě má od můry prsíčka červená v pověsti velešínské, C. L. XV. 436.

Tělo můry je bezduché a duch — ten chodí po lidech, dusí je a vyssává z nich všecku „vládu". Václavek 1897, 111.

Má-li novorozeňátko na Horáčku v prsíčkách „mlíko", chodí na ně můra, Dufek 46.

V pověsti ze Zíželic můra „cecala" dlouho muže, „prso měl veliký", N. S. VII. 140.

Na Bohušovicku u Terezína věřili, že můra chodí, ssaje prsa, způsobujíc zánět prsních bradavek. (Ústně.)

Čarodějnice se proměňují každé noci v můry a lidem krev ssají, Grohmann, Aberglauben s. 24, Košťál 1. с. 274.

Můra pije spícím lidem krev, ti omdlí; ráno pozorují na levém rameni krvavý bod jako píchnutí jehlou, které však nebolí. Grohmann, S. a. B. s. 209 п., Košťál 1. c. 278.

I v hanácké povídce typické chodí „mura" na hezkého chlapečka, který je pořád stonavý. Až stařenka pozná, že na něho chodí mura „a tá mu bere na prso křiv". Polívka, Povídky lidu opavského a hanáckého, 118 č. 47.