Dokud má mora vypůjčenou podobu, nemůže mluviti; proto též chycena v noci stojí klidně, až dostane vlastní podobu. Lud XV. s. 39.

Když _mora na člověka dolehne, bere na sebe pravou podobu, Košťál, CCM 65, 274. Poprosí-li ji někdo dříve, než se přivalila, ukáže se hned v pravé podobě. Černý 421.

Někdy představa je zcela neurčitá. V Graubiindten si představují toggeli jako ošklivého tvora s velkou hlavou, ošklivou lidskou tváří, bez rukou a nohou, Vonbun č. 19 s. 176.

Po trudě zůstávají ve. sněhu stopy. Vypadají jako otisk lidské ruky. Kameny zvou se „Schrettelesfüße", ną nich podoba lidské ruky s roztaženými prsty. Meier, Schwaben, č. 193, 2 s. 171.

Mužíček. Murava Dolnolužičanům objevuje se druhdy jako malý červený mužíček, Haupt I. 66 č. 68^ Podle Srezněvského ukazuje se v podobě člověka v červeném šatě. (Černý 417 nepokládá tyto dva záznamy za spolehlivé pro jejich odchylnost.)

Polský gnieciuch, gniotek, vjek je představa stejná: malý chlapec, vždy celý chladný a mlčící; mlaská,, když se blíží к člověku, kterého má hnísti. Na hlavě má červenou čepičku, když mu ji někdo vezme, ozývá se a prosí o navrácení, slibuje přinést za ni tolik peněz, kolik se do ní vejde. Sr. Zbiór XIV. 186 č. 6, Zbiór XIII. (77) č. 2, Zbiór X. 2 s. 112, Zbiór X. 111, 2. č. 425 (dvě pověsti), Arch. V.. 644, Máchal 180.

V Peterswalde okres Reichenbach zaříkaný alp odchází jako malý šedý mužíček, Z. V. V. VII. 104.

Muž v Trutnově viděl blížiti se alpa jako malého mužíčka, který se posadil na jeho hruď a jemu odnímal všechen dech. Konečně se vzchopil a řekl zaříkadlo, ihned alp zmizel. Kühnau 134 č. 1514.

К šestinedělce častěji přichází malý mužíček a vzrůstá na přikrývce matčině. Pak se zmenšuje a hroze odchází. Schönwerth I. 200.

Jako malý, šedý mužík tlačí alp ve Frývaldově (Slezsko), Kühnau 131 č. 1507. Schrätteli a Toggeli jsou v hornoněmeckých nářečích zároveň názvy trpaslíků (Zwerge, Zwergnamen). Takže je zde původní souvislost jazyková mezi Alp a Zwerg (Alpen, Elfen) jazykově obnovena, Haupt I. 67, sr. Meyer, M. d. G. 141.

Ale je velká rozmanitost lidských tvárností. Lužičané věří, že objevuje se v podobě lidské jako bílý muž nebo černá žena (Veckenstedt 132); má prý drsný jazyk, tělo hrubé jako plátno a jezdí na kozlu. (Veck. 132, Schul. 150, Máchal 177.)

Na Bohušovicku u Terezína věří, že můra přichází v podobě starého ošklivého muže, muže jakoby vodníka, velké kočky; lidé říkají mořené, že se na ni často, dívá muž, který má černé hustě zarostlé obočí. (Ústně 801etá Rosalie Cečelínová v Bohušovicích.)1)

(Přišle dále.)