str. 18
Bylo to přirozeným důsledkem jeho práce, souvislé s tehdejším stavem znalosti slovanských jazyků u nás a nutným stupněm к dalšímu těžení z pokladů lidového básnictví, tak vítaných v soudobém suchopáru novodobé naší poesie, krušně začínající bez opory v cenné pro ten věk tradici, podmínce to umělého tvoření dosud nedosti oceněné, a mající oasy jen ve výtvorech přebásňujících vzory polské. Nebýti porozumění jazykového, o něž Dobrovský se zasloužil svými pracemi mluvnickými o jiných jazycích slovanských, svými radami, svou knihovnou a svou soukromou učitelskou činností, nebyli by mohli žáci jeho, prosáklí romantikou, už plnou měrou piti z poháru jinoslovanského lidového básnictví.
Zcela prázden zřetele к hudební součástce písně jistě nebyl ani Dobrovský, sice by sotva bylo lze vysvětliti, že к své „Slovance" 1814 přidává „Russisches Lied für Gesang und Pianoforte, zum Andenken des Fräulein Nannette v. Woboržil gewidmet von Joh. von Bontowsky" (umělou píseň „Mně chižinka ubohá").
„Jak so živ nezapomeno" nebo „Z hlubokosti mé těžkosti" (Jos. Val. Ziobický R. Ungarovi 6/7 1785, „Korr. Jos. Dobrovského III. Vzájemné dopisy Jos. Dobrovského a Jos. Val. Zlobického", vyd. Ad. Patera, ló8, 170)': jak jinak než. podnětem Dobrovského lze vyiožiti fakt, že vděčný žák Dobrovského Jan Volný (1766—1843), tehdy ještě kooperator, snad ostravský, posila bývalému učiteli svému někdy r. 1792 zápis písně kolední na den sv. Řehoře [,,an den Georgitag"!]: „Dnes památku zpíváme * svatého Řehoře", (zlomek nedatovaného jeho listu Dobrovskému v knihovně Musea král. českého)? O tom, že Dobrovský prvý u nás hledal a měl známost jinoslovanských písní lidových, nejedno svědectví najde se v jeho korrespodenci s Bart. Kop.tarem '„Briefwechsel zwischen Dobrowsky u. Kopitar", vyd. Vatr. Jagié, na př. 28 z počátku 1809 dotaz o starých lidových písních slovinských atd.) a Jiř. Sam. Bandtkem („Korr. Jos. Dobrovského II. Vzájemné dopisy Jos. Dobrovského a Jiř. Sam. Bandtkeho" . . ., vyd. V. A. Francev, na př. 9 z 5/ 1810 přání Dobrovského, míti kozáckou dumu na uleázku. a zpráva jeho, že dostal již písně chorvátské, patrně od Kopitara, jenž o nich píše mu 2i/4 1810, Briefwechsel 138; atd.) Smysl jeho pro uměieckou hodnotu, ne-hledime-li ke správným soudům na př. jeho Geschichte d. böhm Sprache u. Literatur, dosvedčuje očitý jeho zájem na humoristické valašské „Písni kratochv.Iné o Jurovi bačovi" „Hopsá, Anka, srdce moje" (v listě V. Fort. Durychovi 6/1 1789, Korr, Jos. Dobrovského I. Vzáj. dooisy jos. Dobrovského a Fort. Durycha. . ., vyd. Ad. Patera 95. a v listě Jiř. Riba.ovi 11/1 1789, Korr. J', ľ. III. Vzáj. listy J. D. a Jiř. Ribaye, vyd. Ad. Patera 37j a správné naznačení ceny V. oddílu Mazy Moravsk se skladbami Kužníkovými proti prvým čtyřem Gallašovým (v listě Kopitarovi 2/7 1814, Briefwechsel 390). Poslal-li Bowringovi i básně Stěpničkovy, Herzogovy a j. „které však к Bowringovu úmyslu se nebudou hodili, ježto jsou to většinou poetické nestvůry a nad to u nás pro velmi špatnou řeč ve ?Jé pověsti" Ijak vytýká Čelakovs'.-v v listě Bowiingovi ze srpna 1827. „Korr. a zápisky Fr. L. Celakovského", vyd. Fr. Bílý'II. 597), neznamená to vice, než že chtěl, aby výběr, jejž výslovně zůstavil Bowringovi (die listu Dobrovského Kopitarovi z 11. února 1827, „Briefwechsel zwischen Dobrovský u. Kopitar", vyd. V. Jagié, 596) dál se z látky co nej-úplnější. Jistě však záliba jeho, vzdělance upínajícího pozornost k nejvyšším zájmům člověka kulturního, osvícence vychovaného umělou poesii, klassickou a rokokovou, a kněze na všední podněty světské poesie a na naivnosti a nehoráznosti lidových výtvorů (srov. soud jeho о I dové epice srbské a ruské v listě Kopitarovi r. 1826, Briefwechsel 558] shledajícího se shovívavou ironií ducha nad to povzneseného lišila se od záliby jeho romantických žáku, toužících „slyšeti svou píseň na venku" (Celakovský, Slov- nár. písně I. 72) a proto sestupujících v úroveň prostého člověka a „dodělávajících z„básnictví na písničkářstvi" jako kupec, jenž „doktípěiv v kudličkách kiamařiti začal" (Celakovský Kamarýtovi 14/7 1820, Korr. I. 64J. Ani všecek ten zájem o jazykovou stránku lidového textu není ještě svědectvím jen odborníčke jednostrannosti. Monse, druh Dobrovského na venkovských besedách, libuje si (v чу list^) plastiku výrazu („die runden Worte") a krásné obraty („die schönen Phrases") hanáckých písní, jež
|
|
