str. 20
Orfeus", an z něho „zpívá Čech, Polák, Srb a Rus", nemohly navnaditi čtenářů na celou sbírku, přes to však Hanka od překládání jinoslovan-ských lidových písní neustal, ani když zcela ztroskotal při „Krakowiácích aneb písních národních polských", jež s originálními texty vydal r. 1834.1) Vedle překladů Hanka z lidového básnictví slovanského (českého, ruského a srbského) těží i к své poesii, za jejíhož průvodce se přiznává, i když většinou zatajuje své vzory2), a spolu s Jos. Lindou, jejž k tomu asi svedl, těží z něho i к poesii, již podvrhuje věkům dávno minulým, к „Písni Vyšehradské", „Rukopisu Královédvorskému a Zelenohorskému". Jak patrno, literát Hanka z lidového básnictví, i kde je spojeno s hudbou, těží jen literárně.
Básnické součástky lidové písně týká se předem i zájem Celakov-ského o lidovou píseň — ostatek jen toho lze čekati u básníka ne-hudebníka.3) Nápěvu sice zcela nepřehlíží, ale zřejmě nedoceňuje. Při „vindyčce" „Čej si hodou, čej si biu", kterou 14/2 1820 posílá Kamarýtovi,4) libuje si, že „hezky se dá zpívat". Má nápěvy dva k rnaloruské písni „Nechodi, Hricju".5) Má-li radost z „několika překrásných staročeských nápěvů, zvláště charakteristických," které dostal od J. Jeníka ryt. z Bratřic,6) jak by neměl ze vzácných vonivek cizokrajných! К svým „Hlasům slovanských národů v písních" rád by přidal „hudební hlasy, pokud jich dostati možno",7) a proto prosí o „hudbičky a nápěvy".8) Chceť sblížiti Slovany zpěvem lidových písní: „Snad si je tam na Donu někdy některyj kozák bude spívávat nebo na Volgě nebo na Nevě", sní horkokrevně.9)
Také Kamarýt, hudebnější, všímá si nápěvů. Sbírá je i s texty pro přítele,10) raduje se dětině z nich11) a sám chtěl by se svými „Českými národními duchovními písněmi" vydatí i nápěvy, jako chtěl, by světské vydány byly přítelem: „Všecko s melodiemi? To byla má žádost při světských."12)
Ale provedení ostává za předsevzetími. Ze tří dílů „Slovanských národních písní" mají nápěvy jen některé české a moravské písně dílu II. Jednak nebyly nápěvy po ruce (jako při písních, jež Celakovský vybral ze zpěvníku Hankova otce, z Fryčajova V. oddilu Gallašovy „Muzy Moravské", z Šafaříkových, Kollárových a Benediktových „Světských písní lidu slovenského v Uhřích" a j.), jednak zrazovalo od
1) Srv. Jos. Hanuše „Počátky novočeské romantiky", v „Literatuře čes. XIX. stol." -1 732.
2) J. Máchal, „Hankovy Ohlasy písní ruských", LF. 1899, 30 a n.
3) Vinařickému píše 23/12 1839 (Korr. a záp. Fr. L. Cel., II. 525): „Kýž bych rozuměl hudbě!" a Jos. V. Fric v „Pamětech" I. 270 zaznamenává o něm, že „nemiluje ani zpěvu ni hudby".
4) Korr. a záp. Fr. L. Čel.. I. 40.
5) Celakovský Kamarýtovi 2/2 1826 (Korr. I. 279), v říjnu 1826 (t. I. 294).
6) Kamarýtovi 21/8 1824 (t. I. 236).
7) Kamarýtovi 11/2 1824 (t. I. 212).
8) "Slovanské nár. písně" I., předml. VI.
9) Čelakovský Kamarýtovi 2/2 1821 (Korr. I. 112).
Celakovský Kamarýtovi 25/9 1825 (t. I. 263), v Únoru 1826 (t. I. 279), v říjnu 1826 (t. I. 294.)
11) Kamarýt Celakovskému 29/7 1820 (t. I. 66), na podzim 1828 (t. I. 387). 12) Kamarýt Celakovskému, v září 1827 (t. I. 321).