nosti podlé všech jejích i neskrytějších odstínů a způsobův, jako nej-čistější pramen a nejposlužitedlnější pomůcka к lepšímu poznání jednotlivých nářečí přebohaté a daleko i široko rozhaluzené mluvy slovanské a naposledy i jako nemalé památky národního života dřevních předkův našich, zamykající v sobě nejedny drahocenné ostatky historické a mythologické." A o pět let později podává svůj „Bibliografický přehled slovanských národních písní"1) „pro ty, jenž o sbírkách národních našich písní nadběžné známosti nabyti žádostiví jsou, by, opatříce sobě hlavnější z nich, sami obraznost, ano celou mysl svou, jestli svíží, chopná, v cizotu neobutá, kocháním ve přirozené kráse slovanských těchto květo-hradův rozplamenili а к vyššímu, smělejšímu letu nastrojili, jestli pak přesycením módného romantismu2) zmožená, napájením jí z těchto tekutých pramenův opět zocelili a ku předešlému zdraví navrátili".

Kollár vykládá o poměru písní slovenských к moravským, českým a haličskoruským.3) Palacký, který oblibou lidové poesie byl blízek Be-nediktimu, jenž „byl bez sebe, když ty serbské četl" ze sbírky Karadžičovy,4) a sám sbíral písně lidu ve své domovině, zase se stanoviska Schillerovské aesthetiky pohlížel na text. Zaznamenali' si jako výsledek těchto úvah5): „Já citlivé Ossianovy básně a tolikéž moravské, slovenské a srbské národní písně mezi naivné čili raději plastické počítám".

Hudební stránka v těchto vývodech zcela ustupuje.

Kdežto literární vliv sbírky Celakovského a studia, jež Celakovský pro ni podnikl, není zcela doceněn, připomenu-li, že s ní souvisí oba jeho „Ohlasy", básnicky cenné a vývojově významné vzory další tvorby umělecké v duchu národním, že byla první všeslovanskou čítankou, že podněcovala к pochůzkám po oboru lidového podání slovesného domácí i jinoslovanské sběratele, nejen „zákrkonošské" Srby a „na lučných březích Drávy a Sávy a jinde bydlící Slovany", u nichž vydavatel „Slovanských národních písní" nenacházel ještě zřejmé stopy zájmu o lidové básnictví: к rozšíření hudební složky jinoslovanských lidových písní u nás sbírka Celakovského nepřispěla ani tím podivným málem, co pro naši píseň učinila u Poláků, kde к slovům českých písní lidových umělým skladatelem vytvořeny nové nápěvy.6) Záporný nález v této příčině potvrzuje se korrespondencí Celakovského, jinak zprávami z života soudobého bohatou, mlčící však o šíření slovanských písní mimo úzký kruh důvěrných přátel, majících stejné zájmy literární.

Působení jinoslovanských sbírek, od druhého desítiletí toho věku se množících, po stránce hudební bylo u nás vůbec pramalé. Nemělyť zprvu stejně nápěvů jako sbírka Celakovského, dostaly se k nám po