str. 23
řídku a to ještě dvěma třem literátům, majícím styky se světem slovanským a sdílejícím se o vzácné ty poklady leda s přáteli týchž zájmů a snah literárních.
Jich znalost jeví se užitím při práci vědecké. Tak v charakteristikách slovanských lidových písní a jich hodnocení, jež příležitě nebo samostatně podávají Čelakovský,1) Kollár,2) Šafařík,3) Koubek,4) A. J. Vrťátko5) a Štúr,'6) při rozvíjení a zdůvodňování herderovského názoru o povaze Slovanův a jich „čistolidské" vzdělanosti, jenž pak působením Kollárovým a Šafaříkovým na dlouho zobecněl, při práci národopisné (s vybranými texty slovanských lidových písní seznamuje čtenáře Šafařík v „Slovanském národopise" 1842, ukázky jich přinášejí národopisné a cestopisné práce M. Fialky, Al. V. Šembery, Dal. J. Vahyleviče, J. F. Holovačkého, К. VI. Zapa, V. Dundera a j.), při vydávání nově sebraných plodů lidové tvořivosti slovesné (Erben a Sušil dokládají se sbírkami jinoslovanských písní lidových tam, kde nacházejí к číslu své sbírky příbuznost).
K tomu druží se poměrně ne zvláště hojné samostatné seznamování neodborné obce čtenářské s vybranými lidovými písněmi jiných větví kmene slovanského; seznamování to, zcela nesoustavné, děje se v časo-pisích tehdejších, ČČM a Květech, překlady, někdy souběžnými s původními texty; účastní se ho Čelakovský, Hanka, Chmelenský, Doucha, Erben, M. Fialka. Textu pouze všímají si i všecka upozornění na chystané nebo vyšlé sbírky jinoslovanských písní.
Poměrně málo hlásí se známost jinoslovanských písní lidových v básnické tvorbě. Je zrovna ku podivu, ale zároveň pro správný rozvoj českého básnictví radostno, že Čelakovského „Ohlas písní ruských" nemá více svůdného vlivu. Jar. Langer překládá vybraná „Drevnija russkija stichotvorenija", ale mimo,, „Srbskou hádanku" nevytváří jich napodobenin, ač ovšem vliv jich a Čelakovského „Ohlasu písní ruských" nalézá se v pozdějších jeho „Selankách" a zvláště v,„starožitné pověsti národní" „Devateru krkavců"; pojímá ve své „České krakováčky" 6 Čelakovským přeložených ukázek této prostonárodní lyriky polské, přijímá jich formu a užívá jí к 50 lehounkým písním vlastním, ale к písním těmto nenašel jsem předlohy mezi spoustou pravých „Krakowiaków", již sebral W. z Oleska.7) Krom Riegerových „Nových českých krako-váčků"8) snad ještě jen Tylovy „České granáty" berou si tuto formu,
1) V uv. předmluvě к I. dílu „Slovanských nár. písní" a v předmluvě к „Ohlasu písní českých" (srovnání ruské lidové duše a písně s českou).
2) V předmluvě I. dílu „Písní světských lidu slovenského v Uhřích" a „Národních zpievanek".
3) V uved. referátech.
4) V či. o příbuznosti písní srbských a rusínskych, ot. ve lvovské „Mnemosine" 1836, „Ein Wort ü. d. Verwandtschaft d. serb. u. russinischen Volkspoesie", Ost u. West 1838, č. 37 a n
5) „O prostonárodní poesii slovanské", Květy VI. 1839 přil. 41 a n.
6) „O národních písních a pověstech plemen slovanských" 1853.
7) „Piesni polskie i ruskie ludu galicyjskiego" 1833.
8) Květy II. 1835, 437.
