ale nic více než formu.1) Nad toto málo, trvám, najde se leda už jen nějaký drobný ohlas jinoslovanského lidového básnictví v naší starší poesii.2) Jediný Siegfried Kapper činí výjimku, zpracovávaje až do své smrti česky a německy srbské lidové básnictví.

Zájem literární předchází před zájmem hudebním. Hudební součástce slovanských národních písní nedostává se té známosti, natož toho působení, kterému se těší jich básnická stránka; o nějakých ohlasech hudebních není ani potuchy. Vedle obtíže zprostředkovati známost nápěvů při poměrné drahotě tisku, zájem hudebnický tu zdržovalo ne jakési domnělé opožďování vývoje vkusu za uměním slovesným, nýbrž mezinárodní ráz hudby, jenž nedovoloval snadno, aby vedle umělé tvorby ucházející se u celého světa o porozumění a na místo její pronikala primitivistická tvorba krajinná, a dále nedostatek národního uvědomění v českém hudebnictvu; naproti tomu známost slovesné součástky národní písně a její působení na tvorbu umělou vedle toho, že poesie sama je národnější v tom smyslu, že je více omezena na vní-matele z vlastního národa, čímž umožněno, že umělá poesie spíše souvisí s domácí tradiční neb se starší umělou než s poesií cizí, podporována byla souvislostí kultu literární stránky lidové písně s názory filosofickými, se studiemi historickými a národopisnými, tedy s jinými obory literární práce.

Zdálo by se, že nejen přestrojování umělých básníků v šat lidí prostých, nýbrž oblibu lidové písně vůbec zamezí ovoce poznání, jež mladé pokolení trhalo.se stromu novodobého života, rozkvetlého v červencových dnech pařížské revoluce r. 1830. Novodobá poesie (byronismus, mladoněmecký směr) ukazovala se větší potřebou než mateřídouškový půvab prostoduché lidové písně.

To viděti na K. H. Máchovi, jenž ze stoupence myšlenky Celakovského zakládati umělou poesii na lidové vyrůstá v bořitele stavby, „jenž by sama v krátkém padla čase", z básníka, „Ohlasu národních písní" ve skladatele satirické „Řeči ... na uvítání České Včely", redigované Čelakovským, a „Dudáka" a v mistra vysoce umělého výrazu a působivé stavby, jakým proti písním svým z let asi 1830;—1832 se jeví v pozdějších skladbách.

Nejsou-li tak rozhodní a vyhranění i jiní, kteří se s ním sdíleli o zálibu v novém cizím umění slovesném, je to tím, že nikdo z nich nebyl tak geniální jako sám mladý mistr, aby cele, bez ústupků minulému vkusu vzdal se vkusu novému.

Nad to u nás, v počátcích novodobého básnictví, tradiční literatura znamenala více než jinde. „Nám pěje lid" bylo chloubou zvláště těch větví slovanských, které teprve osvícenství a romantika probudily