str. 28
Samo Tomášik zase nadchl se „písní legií polských", „mazurkem Dąbrow-ského" „Jeszcze Polska nie zginęła" a na její nápěv s patrným ohlasem i jejích slov složil píseň „Hej Slováci" (později obměněnou v „Hej Slované"). 1) Jos. V. Frič, jenž pamatuje, že v mladých letech „zaslechl zde onde polské písně", donesené polskými uprchlíky, zachoval paměti naší zlomky dvou „vlasteneckých" písní z pohnuté doby bojů za svobodu Polska; prvá
Co v jarmu již tak dlouho hyne,
sesilená vlast povstává
|
s dvojverším:
hle, chrabře začala Varšava,
spěš, Praho, spěš, následuj ji!
|
přičítána, mylně ovšem, Jungmannovi a zpívána nápěvem z „Němé z Portici"2) a
Rus je sice Slovan, ale hořká jeho krev,
nechce ukatován knutem býti český lev!
My držíme s Poláky, s našemi rodáky,
|
l) Vznikla v Praze r. 1834 a po prvé otištěna v „Novém i starém vlasteneckém kalendáři Kašp. Fejerpatakyho na r. 1838. Vzor svůj udává sám skladatel ve svéživoto-pisném vypravování (v či. Rud. Pokorného „K padesátiletí písně »Hej Slovane«", Slov; sborník 111. 1884, 642): „V takých myšlenkách [že Praha, Slovensko nesmí zaniknouti] pohrouženému přišla mi na mysl polská píseň: ,Jeszcze Polska niezginela, póki mi žijemy', [!] a na tento nápěv se mi jako od srdce vinuly sloky mé písně: ,Hej, Slováci'; vztah jeho písně к polské je však i v textu patrný (mimo jiné srov. „ještě naše slovanská řeč žije, pokud naše věrné srdce pro náš národ bije"). Jeto tedy nepochybně druhá odvozenina slavné písně legií: první— po stránce hudební ovšem pouze — je píseň „Však jsem to, Jeníčku, dobře slyšela" (Erben 41. 109, :l229, *257). Erben sice poznamenává na obranu domácího původu nápěvu, že je „starobylý český, jako píseň tato sama, kteráž dle svědectví lid! starých již ku konci předešlého století se zpívala", ale podobné odhady časové prostých lid! jsou velmi nespolehlivé. Poslední sloha písně této, již Erben z důvodu aesthetického pokládá za „pozdější matný přívěsek", že píseň prošla ústy vojáků. Za této okolnosti nejsnáze se shoda mezi oběma nápěvy vyloží ne fantastickou vírou ve starobylý fond melodický, nýbrž domněnkou, že nápěv mazurku Dom-browského asi za válek napoleonských dostal se k nám a tu mezi našimi vojáky, u nichž nebylo smyslu pro politiku, byla mu podložena slova docela různorodá a vzniklá původně к nápěvu jinému. Takové přenesení písně vojskem není nic protimyslného. T. ř. „chanson de Malbrough" („Malbrough s'en va-t-en guerre"), píseň, která bezpochyby vznikla po bitvě u Malplaquetu (11/9 1709), jež krvavostí vítězného vojevůdce tak rozrušila, že jí přičítal těžkou chorobu, a po níž se roznášela, na krátko ovšem, pověst, že v ní Mari-borough padl, Villoteau v „Létat actuel de 1'art musical en Egypte" 1813 zapsal v Egyptě u Aiabů. Bezpochyby Napoleonova výprava egyptská ji tam zanesla. Otom, že mazurek Dombrowského složil Ogiński, střízlivě, hledíc к slovům Oginského: „poselam marsz dla legionów polskich", trvám, nelze pochybovati. To k diskussi, z polské literatury (Tad. Korzon, Andrzej Niemojewski) k nám přenesené (К. V. H. v Zvonu XI. 1911, 399—400, ^. Zíbrt, Nápěv písně Hej Slované! lidového původu, Č. lid XX. 1911, 457). Leda ještě poznamenati lze, že již Ad. Pozděna v či. „Stav zpěvu národního a hudby v Haliči" (Dalibor II. 1859, 140), bezpochyby nespokojen Erbenovou poznámkou, táže se po původu písně „Však jsem to, Jeničku...", by se rozhodlo, je-li nápěv její z mazurku Dombrowského či náš. Podle M. Murka, Kollárova vzájemnost slovanská („J. Kollár 1793—1852, Sborník stati 219 p. 1) „náš text pochází z protestantského chorálu proti Rímu". Můrko, tuším, naráží na verš „Bůh je s námi, kdo proti nám", ale to je ohlas biblický (Rím. 8. 31 „Když jest Bůh s námi, i kdo proti nám?"), svědectví ovšem, że českou píseň skládal evangelík. Vedle pr;ně Tomášíkovy z mazurku Dombrowského vznikla také vlastenecká píseň maloruská „Šče ne umerla Ukraina". Literaturu o Tomá-šikovi a jeho písni viz u Jar. Vlčka „Dejiny lit. slovenskej" 271.
2.) Paměti I. 50.
|
