str. 36
písně v rakouské říši bydlících Slovanů", pochopitelně a jistě ne bezděčně slovanskou myšlenku omezovali politickým zřetelem; máme tu doklad vědomého austroslavismu, této konstrukce ze dvou nekryjících se pojmů ještě před r. 1848. Tím pak, že přidány nápěvy к textům v knížečce rozhozené po mladém světě o příležitosti zvláště mu milé, podniknuta pro známost slovanské písně vydatná agitace, jistě účinnější (ovšem v místním omezení na vídeňské Slovany) než byly sešitky Va-šákova „Národního zpěvu a plesu". Jako „slovanské bály" vídeňské byly napodobeninou „českých bálů" pražských, tak „Pomněnky" Slovanského plesu vídeňského již titulem přimykají se к „Pomněnkám", které čeští vlastenci v letech 1841—1846 podávali vlastenkám příchozím na nový český svátek v některé z tanečních síní pražských, ale předčí nad ně svým zájmem o zpěv, lidovostí a slovanstvím obsahu, jež vnukal zřetel к pestré slovanské společnosti vídeňských slovanských zábav.
Z části výtěžku plesu pořádaného 9. února 1848, na němž hosté měli příležitost seznámiti se se dvěma českými národními písněmi, užitými v polce Gutmannsthalově a Tieftrunkově, a s vybranými písněmi všech kmenů slovanských, setkanými A. Winterem ve čtverylku „Besedu", pomýšleli pořadatelé buď zříditi zápůjční slovanskou knihovnu nebo vydávati „sbírku sborů, písní a tanců všech národů slovanských, jmenovitě těch, jenž se na besedách a bálech zde provozovaly". Zpravodaj o tomto „bále slovanském ve Vídni" 1) tento druhý návrh doporoučel „zvláštnímu uvážení". Prý „vydáním takovéto sbírky vyhovělo by se veliké potřebě a mnohostrannému přání. Zvláště by měli Jihoslované tento návrh podporovat, an podobného pranic nemají." Jak tomuto vídeňskému Cechu na tomto podniku záleželo, viděti je z dodavku: „Těším se, že Vám již v budoucím dopisu budu moci jistou zprávu podat, co se vlastně s těmito slovanskými penězi vyvěsti hodlá." Tento zájem je pochopitelný, je-li správná moje domněnka, že zpravodajem tím podepsavším se zkratkou Těch je Vojtěch Náprstek, vydavatel „Slovanského zpěvníku" r. 1848.
К slíbené zprávě, jak konečně rozhodnuto o penězích zbylých z plesu, ovšem nedošlo. Následující vídeňský dopis2) o „Slavjanské besedě i bále" z 28. února, ačli je od téhož dopisovatele, nemá „dokončení" — zabralyf zatím mysl čtenářů i stránky časopisu jiné, důležitější věci. Myšlenka však nesprovozena se světa zcela přívalem poli-
českých národních písní" 41; týž, „Jak se kdy v Cechách tancovalo" 325 (dle Č. Včely; místo odkazu na pozn. 29. má tu na str. 326. býti odkaz na pozn. 30. — čísla 6—37 odkazů na poznámky к této kap. v texte str. 312—331. mají býti vždy o 1 vyšší, ježto odkaz na 6. poznámku patří к citátu z Burianových „Pamětihodných věcí" na str. 310). Dle V. Náprstka jsou tu písně: 1. Zelená se louka, zelená se les, 2. Proč, stružinko, neprokvétáš a ovoce nevydáváš? 3. Išlo diovča cez horu zelenu, stupilo tam na skalu studenu, 4. Uciekła mi przepiórecka w proso a ja za nią nieboracek boso, 5. Edna gora vysokaja a drugaja nizka, 6. Momiče mlado, chubavo, nemoj mi mina prez dvoro, 7. Tavná « noci, puna ti si mraka, srdce moje još punie jada, 8. Siva. magla, ti nepadaj na me! Oj bože moji 9. Kje so moje rožice pisane in bele?
1) Těch (= VojřécA Náprstek), „Bál slovanský ve Vídni", Včela 1848, 54. 2) Včela 1848, 79—80, č. 20 z 1(1. března. — Také o této besedě byly zpívány písně rozličných slovanských národů, umělé ovšem, tančeno „kolo slavonské" (Havlíček ke zprávě o něm poznamenává: „Kéž by jen, až skutečně v Praze uvedeno bude, nevypadalo tak к o zlo vi tě, jako naše pražské mazury!") a vedle prostých pořádků tanečních rozdávány dvě quadrilly: „Zvuky vlasti" od Fr. Hlaváčka a „Uircki quadrille z Siska" od Ant. Nerada, obě z národních písni sestavené.
|
|
