str. 37
tických událostí: souvisíť s ní nepochybně sbírka politických písní zpívaných notou lidovou a složených podle textů lidových, již vydal pod jménem „Zpěvník slovanský" Vojta Náprstek r. 1848, jenže místo „sborů, písní a tanců" ze slovanských besed a bálů vídeňských zaujaly politické písně u vídeňských svobodomyslníků oblíbené, místo „všech národů slovanských" došlo jen na Cechy а „Illугу" a místo textů s melodiemi otištěna jenom pouhá slova.
Styky mezi Slovany rakouskouherskými zmnožil a zvroucnil rok 1848 slovanským sjezdem a prvou příležitostí к samovolné politické součinnosti. Sotva kdy jindy tolika písněmi překypovala srdce, sotva kdy jindy píseň, ovšem předem politická, ale po tehdejší chuti příznačně přikloněná slohem i nápěvem к lidové, měla takový význam jako v rušném roce, jehož jásavé opojení tak plně ze syté vzpomínky zachytil J. Neruda v „Romanci o jaře 1848".
Pamětník v této věci věrohodný, J. V. Fric, zachoval dvě svědectví o souvislosti národního a slovanského vědomí tehdejšího s písní.
Již po návratu prvé pražské deputace vyslané do Vídně, někdy na samý konec března nebo počátek dubna, Vojta Náprstek, zavítavší tehdy s českými vyslanci do Prahy, sezval známé k Halánkovým. „Tam," vypravuje Fric,1) „zaslechli jsme i zapěli spolu ponejprv různé bujaré ^zpěvy, které na to v brzku mezi námi povšechně zobecněly, jako „Sablenka brušená", „Korak za karakom" 'a mnohé podobné moravské, slovenské i jihoslovanské. Vídeňští ti hoši zařídili si pak pod záštitou svobody tisku pravou pekárnu ną nové politické písně, podkládajíce prostonárodním melodiím přiměřená, časová slova více méně zdařilá, jako na př.:
Dvě stě let jsem u vás sloužil, nikdo na mne nic neví,
jen ta pražská policie — a ta na mne nepoví!2) — atd.
Takových písniček dostávali jsme pak z Vídně až do máje skoro co týden alespoň půl tuctu — jenže jim v Praze nastal záhy nebezpečný konkurent v osobě Havlíčka Borovského, jenž měl podobných, ąle daleko říznějších celou zásobu, к nimž přidělal pak dvě tři, každému Čechu přímo ze srdce plynoucí, takže zprostonárodněly a všechny ostatní přetrvaly, neboť byly vydatnými trumfy, vtipnou i ostrou zbraní a útěchou v politické tísni zároveň."
Z této politické agitační činnosti vídeňských Čechů,3) k níž vhodnou průpravou byla slovanská výprava representačních plesů a besed, vznikla
1) „Paměti" II. 352.
2) Slovní varianta 8. slohy písně:
Po bitvě na Bílé Hoře
"i přišla na nás dřímota,
zpívané jako „Když jsem já ty koně pásal". Otiskl ji Vojtěch [Náprstek] v I. dílu „Zpěvníka slovanského" 1848, obsahujícím „nejnovější národní písně, kteréžto složil Vašek", jako č. 2.
3) Domněnku Zíbrtovu („Bibliografický přehled českých národních písní" 41), že vydavatelem sbírky uv. je Vojta Náprstek, tehdy vskutku ve Vídni dlící, potvrzuje uvedené mnou vypravování Fricovo. Ex. tohoto Zpěvníku chovaný knihovnou Musea král. Českého, v seš. II. má písní 9. Ex., jejž má knih. universitní, v témž seš. má písní 12 (na víc č. 2 „Poděbradská",' 11. „Husitská" a 12. „Pěsen za narodnu četu ilirsku") sešit tento je patrně 2., rozmnoženým vydáním; jej v násl. poznámce popisuji.
