str. 39
Neméně zajímavé je druhé vypravování Fricovo.1) V předvečer slavnostního zahájení slovanského sjezdu na Střeleckém ostrově zpívány sborem „Slavií" písně jak politické, tak národní. „A sotva jaký Polák, Srb, Slovák aneb Rusín přednesl některou svou, nám novou píseň, již si ji náš sbormistr Arnošt Mašek osvojil, přes noc v čtverozpěv upravil a pak veřejně při slavnostech v čele průvodů na místě hudby к pochodu provozovati dal." Kdežto dříve, v letech třicátých, „stíhala policie každého, kdo zpíval národní písně, jako osobu v nejvyšší míře podezřelou, obzvláště pak studující, kteří zpívávali v Praze nejčastěji," ba „policie vnikala i do hospod, z nichž zazníval český zpěv,"2) natož aby byla strpěla nějaký projev slovanství, teď zněla jinoslovanská melodie volně ulicí. Sen o vzájemnosti kulturní, ostatně přiměřený národu, jehož vzdělánectvo div že nebylo samý slovanský filolog, nabýval živoucnosti krátkým obdobím, jež nutkalo zraky jednoho z národů slovanských obraceti
této nevím rozluštění. Výklad, že by jméno Vašek tu znamenalo český národ, jako Michl německý, John Bull anglický, a že by se jím jen naznačovalo, že písně, tu obsažené vyslovují, co cítí a myslí český národ, jímž jsou zpívány, byl by strojený. Dosud za původce dvou z nich, „Písně o tom německém parlamentě" (I. 1) a „Loučení Čechů od německé říše" (1.10), jmín je Havlíček. U prvé, známé: „S ú selka nám píše", pro mínění, že Havlíček je jejím původcem, neznám jiného důvodu, než že ji V. Zelený pojal v „Sebrané spisy K. Havlíčka", vydané Svatoborem r. 1870, a že od této doby, ačli ne již od dřívějška, píseň ta pokládána je obecně za Havlíčkovu. Váhy tohoto hlasu
0 Havlíčkově autorství nemohu nyní oceniti, neznaje důvodů Zeleného pro ně, a nechci jí proto také podceňovati. Proti němu však stojí určitý údaj dobře informovaného současníka, osmačtyřicátníka V. Náprstka, jenž se skladatelem politických písní skrytým za jméno Vašek, bezpochyby měl osobní styky, když v I. sešitě svého „Zpěvnika slovanského" vydává 10 „jeho písní", v II. ještě jednu. Üdaj tento nejméně má touž váhu. Spor mezi ním a běžným míněním je mi těžko dořešiti, poněvadž ani vnitřní důvody nemluví zřetelně v jednu nebo druhou stranu (také ostatní písně tohoto sešitu, jichž skladatelem Havlíček nikdy se nejmenuje, jsou svižné, s nápěvem některé lidové a většinou
1 s ohlasem jejího textu; charakteristický výraz „a vy Němci chámi" má obdobu ve v. „i ty Němče cháme" z písně „Vzhůru bratři" (II. 1). Odchylky Náprstkova textu od otisku Quisova v „Básnických spiších К Havlíčka" ~L, 30—31: v. 6 A vy; 11—13 mimo táž slova ještě „variant": Německo je vaše, Morava však naše, nefoukejte; 18—20 vedle shodného textu „variant": až jen Hanák, Valach, Slovák na záda mu flekne; 21 Hej; 22. novej (mladej) parlamente; 25 kakramente.
Druhá z písní, o něž běží, „Loučení Čechů od německé říše" (I. 10, u Quise v uv. vydání 2I. 31—32) Havlíčkovi je přisuzována jen Quisem, jenž o ní dí (v uv. vyd. -'I. 224): „Písnička ta otištěna v ,Zpěvníku slovanském'. Rukopisu jejího v museu [království Českého] není, ale v Havlíčkových rukopisech tamějších jest ústřižek, na němž napsána pod titulem „Loučení Slovana s Vídeňským Denníkem" poslední sloka tohoto popěvku jako motto к článku. Pod mottem připsáno po straně: „Stará píseň". Článek citovaný otištěn v „Slovanu" 1851, čís. 56, str. 201 s jiným mottem." Ale ani olis'; písně ve „Zpěvníku slovanském" (dokonce mezi písněmi, které dle vydavatele jeho složil „Vašek", skladatel, jehož nelze ztotožniti s Havlíčkem!) ani citován! jej! Havlíčkem nestač! bez vnitřních důvodů —■ a těch tu nen! — k tomu, by Havlíčkovo jméno s nějakou pravděpodobnost! mohlo býti vysloveno jakožto jméno jejiho původce. Dokonce přípisek „Stará píseň" pod mottem z ni vzatým к Havlíčkovu článku (mylný ovšem jako týž přípisek při otisku Hankovy písně „Moravo, Moravo, Moravičko milá" mezi „Písněmi radosti" v „Pražských novinách" 15. března 1848 a „Včele" 21. března t. r.) svědčí spíše, že Havlíčkova není.
Jistě Havlíčkova je „Blanická" (II. 4), srov. Quise v uv. vyd. 2I. 245—250.
1) „Paměti" III. 153.
2) Dle paměti druha Máchova V. Macha v či. Jak. Arbesa „Ze života českého básníka", Slov. sborník VI. 1887; 174.
|
|
