větší díl darovaných písní co do jazyka a obsahu nezdá se býti národní, některé nad to že se nehodí pro veřejnost, jiné ale že by mohly do-plňovati sbírku moravských národních písní, připojená pak písním „krátká historie Hrozeňanů" že nepodává ani věrný, tím méně úplný obraz života valašského", a navrhoval, „aby se oboje pro budoucí potřebu uložilo". Materiál lidopisný dán byl Dan. Slobodovi a ten ho užil к obrázku „Valaši moravští",1) sbírka písní valašských je nyní nezvěstná. Mimo to Jednota dostala mnoho písní maloruských a polských z ne-tištěné sbírky od V. Dundera,2) který dopisovával do Moravských Novin a horlivě přispíval do „Koledy" (od ročníku III.).

Také sbírka písní pro praktické potřeby, o jejíž souvislosti s tehdejšími „besedami" svědčí již navrhovaný její název „Besedních zpěvů", byla připravována, vydání její však potom zcela ostaveno kamenotiskaři M. Pernovi, s nímž Jednota byla ve stycích a jenž vskutku roku následujícího, 1851, začal vydávati „Sbírku písní slovanských."3)

Ze sbírka byla Jednotou připravena, potvrzuje mi několik faktů. V Pernově sbírce čerpáno je „z netištěné sbírky písní slovanských" V.Dundera, jenž dle vlastního vyznáni mnoho písní mäloruských a polských poslal do Brna, jistě Moravské Národní Jednotě, s níž měl styky, ne neznámému začátečníku tiskaři. Dále ještě 26. listopadu 1854 Hynek Vojáček, jenž nepochybně měl účast na sbírce, z Brestu Litevského posílá Helceletovi píseň „Vo polě berezynka stojala" v úpravě pro zpěv sólový se sborem, doufaje, „že se její zvuky brzo a i v brněnských salonach rozléhat budou".4) A konečně ve sbírce Pernově je splněn návrh uměleckého odboru Jednoty: sbírka Pernova — vlastně jen i. svazek její, mimo nějž více nevydáno — vycházela v drobných „sešitcích", z nichž prvý obsahoval 4 dvojlistí (list asi 16 X 12 cm), další vždy 2 a jež prodávány byly po 3 kr. siř., Takže I. svazek celý, 5 „sešitků", stál 15 kr., a obsahuje zpěvy umělé i lidové, jednohlasé i v úpravě od střídání hlasů aneb sóla a zpěvu až po čtverozpěv.

Proč vydání nepodnikl sám původce a pořadatel, spolek? Zdá se, že to způsobila pochopitelná — za reakce valem rostoucí —• opatrnost Jednoty, po vystoupení klerikálních kněží ze spolku (po. 18. dubnu 1850), které bylo zároveň opověděním války. Sbírka, sestavená svobodomysl-níky z r. 1848, obsahovala vedle lidových písně vlastenecké, svobodomyslné, ano i polskou revoluční — a česká svobodomyslnost těch dob, pro chabou přítomnost hledající opory v minulosti a všeslovanství, byla kněžstvu klerikálnímu „husitstvím", jež třeba potírati. Sbírka byla slovanská a národnostně vyhraněná — a kněžím těm byly rozdíly národnostní následkem hříchu, oné mythické vzpoury lidstva proti bohu při stavbě věže babylonské, měly býti využity jen k tomu, by „člověk z pout podlého, hříšného sobectví vyveden byl к osvícení občanskému a z toho к osvícení katolicko-národnímu",5) a proto řízeny kněžími, prostředníky