mezi člověkem a bohem, sice místo „národnosti křesťanské", „proniknuté náboženstvím, posvěcené duchem církve, pokreslené vůlí Syna Božího", vznikala by „národnost pohanská", nevěrecká, vedoucí „v bezednou propast zničení".1) A konečně sbírka byla zhola světská, kdežto literární snahy tehdejšího duchovenstva z diecese brněnské, jak ukazují jeho časopis „Hlas jednoty katolické", jeho kalendář „Moravan" a většina spisů vydaných „Dědictvím sv. Cyrilla a Methoděje", odpovídají názoru biskupa Ant. Arn. hr. Schaaffgotsche, že „tatě pravá ku krajanům láska, která se snaží spásu jejich na základě křesťanském vzdělati, je bludů časových chrániti a v jednotě katolické zachovati", a že snažení národní úplně jest oprávněno, „nestaví-li se vědomí národní nad vědomí církevní, anobrž, podřizuje-li se jemu, béře-li měřítko a cíl z víry a poslušnosti Kristovy".2) Proto snad, za boje duchovenstva proti Jednotě, změněn i název, aby sbírka nepřipomínala svého původce, proto snad sešlo i s pokračování3) — o látku к pokračování nebylo: bylyť mimo tištěné sbírky po ruce nejméně četné a jistě cenné zápisy Ďunderovy a něco z darované sbírky písní valašských, jež uschována pro sbírku písní moravských, asi jen zamyšlenou.

V jediném vyšlém svazku I. jsou tyto písně: v 1. sešitku:

1. Hej Slované [projev našeho tehdejšího polonofilského svo-bodornyslnictví];

2. Moravo, Moravo, Moravičko milá [Hankova, s chifrou —n— po prvé otištěná v Cechoslavu VI. 1831, 5-—6. Hanka užil к ní lidové písně, dvakrát s nepatrnou variantou zapsané v rkp. Českého musea I. H. 16: ve zpěvníčku prý otcově a v jeho přívazku jinou rukou psaném; lidovou píseň tu odtud otiskl Fr. L. Čelakovský v „Slovanských národních písních" I. 1822, 217—218 jako 12. číslo II. oddílu „Přídavků", nadepsaného „Zlomky písní a některé krátké", změniv však z důvodů vlasteneckých závěr.4) Hanka písní tou chtěl zmírniti nechut