Moravanů ke všemu českému a brániti hrozícímu odtržení Moravy od spisovné řeči české, o němž AI. Vojt. Sembera 1. ledna 1831 psal do Prahy (výňatek z listu toho ot. v Čechoslavu V. 1831, 37—41); patří tedy píseň jeho к prvním našim „Hlasům o potřebě jednoty spisovného jazyka" (Langerova „Veřejná odpověď" ha list Semberův v Čechoslavu V. 1831, 41—47, Palackého posudek Trnkových sp. „Sbírka českých dobro-i vlastnomluvů" a „Pořekadla (príslovia) Slovákov moravsko-uherských" v ČČM. 1831, 234—235, a duplika „O českém jazyku spisovném" t. 1832, 352—373; к steskům moravským vztahuje se i „Slovo o kněhkupectví na Moravě" od J. H. Pospíšila v Čechoslavu VI. 64). Při tom Hanka dopouští se klamu.„ Přidávat' o původu písně poznámku: „Při čtení dopisu z Brna pana S. od 1. ledna 1831 a odpovědi naň v Čechoslavu, v-5: svazku str. 37 a 41, nemejlím-li se, v pamět se mi navrátila píseň, kterouž nebožka matka moje často zpívávala; a poněvadž se na odtržení Moravy 1. 1468 Mathiašem Korvínem vztahuje, tuto ji podávám".1) Starobylým původem domnělým zvýšil vážnost svého hlasu pro jednotu a důtklivost své přímluvy a jen jím asi od censorského škrtu zachránil své časové napomenutí Moravy, aby se nepřidržovala „úhlavního vraha", neklesala „krkavci v dravé spáry", na druhé straně zase však zatemnil správné porozumění a otupil hrot aktuálnosti. Znárodněla zásluhou Ludv. ryt. Dietricha, jenž ji upravil v sólovou píseň s průvodem kytary a piana v „Písních vlastenských" 1843 „(„Na Moravu r. 1468"), trvám, neuživ nápěvu lidového; omylem Semberovým2) při tom vydána byla za píseň Langerovu. Jako píseň znárodnělá několikráte byla všelijak napodobena. Klamu Hankovu se dříve věřilo: jako „stará píseň" je vzata zą motto v provolání „upřímných bratří Cechů" к „bratřím Moravanům a Slezanům", vyšlém jz Prahy 30. března 1848 a usilujícím o spojení Moravy a Slezska s Cechami,3) otiskována jen jako „Poděbradská"4) a ještě r. 1883 Jos. V. Fric5) brání její starobylosti, ač připouští (neurčitě), že „některé slohy jsou časem přidány, zmodernisovány", že Hanka, „tento horlivec", „leckteré slovo potom změnil, jednu nebo druhou slohu snad přibásnil". Tento klam, jak z vypravování Fricova zvídáme, šířil sám Hanka, „nejednou obšírně" vypravuje, že píseň zpívával a uchoval jeho otec, a „přidávaje, že sám Do-