rukopisu" Ondř. Novoty, někdy žáka školy prievidzské, a od Ondřeje Bošániho de Bošáni, prof. akademie velkovaradské. Nehádal bych jí však zvláštního stáří; mluvíť mi z ní romantika. Jistě není také bez významu, že ušla^sběratelům „Písní světských lidu slovenského v Uhřích" 1823 a 1827, Šafaříkovi, Benediktimu a Kollárovi samému, a Šafaříkovi při „Zpievankách" 1832 a 1833 — elegie historická takové síly básnické! Patrně zápis není časem příliš vzdálen od původu písně a zapisovatel od původce. Pravděpodobnost tohoto tvrzení vynikne, všimneme-li si, jak rychle se po vydání v Kollárových Zpievankách píseň šíří. Již r. 1841 slovenští studenti prešpurští zpívali její ohlas1)

roku následujícího Samo Bohdan Hroboň („Samoslav") Bohuslavě Rajské2)

poslal jiný ohlas

a o šest let později nadchla Jiřího Slotu („Rajeckého") k básni „Nitra": „Nitro svatá, královská ty družko".3) Proti Kollárovi je text u Perný zespisovněn. Z.otisků nejblíže nápěvem i textem jsou KSlov. III. 10 a SbMS. I. 7, též Pichl-Zvonař °73; Hynek Vojáček Vsacký v „Česko-slov. prostonár. písních" béře odtud text sl. 1, 2, 6, nápěv upravuje];

10. Gdy skwar słońca żarem gniecie [umělá];

11. Votjedě trojka u dała ja [umělá, je též v Hankových „Písních" 1851, 172 s chatrným Hankovým překladem „Hle mkne se [dle rus. orig „mčitsja] trojka, zdařilá je"];

12. Složno, složno, bratjo mila [= Pichl-Zvonař 619, Pichl г96; pouze prvé 2 slohy z 15 Deželičových 209, s odchylkami; autor Ferdo Rusan];

13. Vlasta ze růží uvila věnec [snad nápěv А. V. Zitka, „Devatero písní" 1821 č. 4; umělá];

v sešitě 3: 14. Wkoło, w koło,'polska-młodzi [umělá, nápěvem příbuzná s č. 29 „Přes naši Moravu dech jarní vanul"];

15. Husitská. Těšme se blahou nadějí [= Pichl-Zvonař G42, i s týmiž dynamickými znamínky, Pichl 148—]. Skladatelem textu i nápěvu je Jos. Theodor Krov (1797—1859). Píseň složena byla v Mohuči po bitvě u Ostrolenky (26. května 1831) a spolu s německými slovy Workinského „Polen wird für ewig Polen frei und treu der guten Sache" v úpravě pro sólový zpěv, místy doplněný sborem vpadajícím jednohlasně nebo mnohohlasně, s průvodem piana nebo kytary, vydána v Mohuči u synů B. Schotta nepochybně r. 1831. Souběžný německý text, svobodomyslný výlev vznícený počátečními úspěchy polské revoluce, ukazuje, o čem Krov, dle vlastního přiznání neznalý českého veršování, snil a čeho netroufal si neb nedovedl dobře vyjádřiti: naděje, které naši svobodomyslníci v té době skládali do vzkříšení Polsky a převratů s ním souvisejících. Naznačuje to i kamenotisk, zdobící vydání: postava Polsky,