str. 48
skládaní z časů novějších, neřku-li nejnovějších pochází: to leží tuším tak na bíledni, jako že nikdo z našinců Libušin soud nezfa-brikoval". Narážka na starožitnost „Libušina soudu" v době, kdy Kopitar netajil se přesvědčením o jeho podvrženosti a Hanku označoval jeho padělatelem, může býti pouhým nevinným slohovým obratem, jaký usnadňuje časovost věci, ale může býti také úmyslným označením původce podvodné hry s „Husitskou", delikátním, ale schvalním a dobře mířeným výstražným klepnutím přes prsty příliš smělé. V souvislosti se zprávou Fricovou zdá se mi zrovna nutno voliti pro tuto svrchovaně diplomatickou poznámku výklad druhý. Domnělé uchování písně podáním v lidu stačilo i bez přikořenění jazykovými starožitnostmi u lidí věřivých za-jistiti víru v husitský původ písně. Nehledě к podobnému případu s „Poděbradskou", mohl nějakým sběhem okolností, jistě však bez úmyslu podváděti, podobně — dvakráte v 30 letech po svém vzniku (1800) — jako píseň husitská býti otištěn Meinertůy „Válečný zpěv pro český pluk" v překlade J. Nejedlého („Vzhůru, Ceši, poďme směle").1) Vydáním Hoffmannovým (věnovaným K. Strakatému a později pojatým s novým titulním listem v Hoffmannův „Zlatý zpěvník") píseň "Krovová u nás se rozšířila a zobecněla. O to zvláštní zásluhu mají slavní zpěváci Pišek a Strakatý, již ji zanesli i do ciziny. Z fantasie Lisztovy nebo z koncertr ního přednesu některého z nich dostala se do ouvertury Balfeovy opery „Bohemian Girl" („Cikánka") složené r. 1843. Tu měla býti patrně příznačným motivem („Bohemian air", „chanson bohémienne" = píseň česká nebo též cikánská — známá dvojvýznamnost). U nás dostalo se jí ještě dalších úprav (čtverozpěv od Ferd. Hellera, fantasie na piano od Jos. Leop. Zvonaře) a napodobenin (r. 1848 nejméně dvou: „Dívkám slovanským"2) a travestie „Nová píseň šosácká, к potěšení mnohých pánů Franců na světlo vydaná".3) Při návštěvě u Vinařického na Kováni dostal ji r. 1843 od J. Krouského Handr. Smoleŕ a složil podle ní a na její nápěv oblíbenou píseň „Prawa Serbskość"; „Njespuščmy nadžiju rjanu"; je to volný, t. j. pro Luž. Srby uzpůsobený překlad „Husitské",4) (Dokončení.)
písně u nás, к proniknutí výtvoru českého umění do salonů šlechtických а к povznesení jejímu skladbou světoznámého umělce? Z ostychu, do nejtrapnější situace uvrhnout! původce klamu, jemuž se podařilo podvésti i nejvyššlho purkrabího hr. Chotka (jemuž Liszt fantasii věnovalj? Či snad i z obavy, aby se zbytečně pozornost neobracela na pravého původce, dobrého \_echa a svobodomyslnika, v očích policie zle zkompromitovaného prvým vydáním písně, ačli neměl ještě jiných podobných důvodů к pobytu v cizině? Najisto redakce znala I. vydání písně Krovový.
1) V Močáriho „Vypsání novohontské stolice" 92 (s maďarským překladem) a v Kollárových „Zpievankách" I. 52, srovn. opravu omylu t. II. 377.
2) Týdenník 1848, 351.
3) Včela 1848, č. 69.
4) Viz ji v „K. AI. Vinařického korrespondenci a spisech pamětních", vyd. V. Ot. Slavikem II. 526—527. O věci Jos. Páta, „Husitská píseň v Lužici", feuill. odpol. vydání Času ze 7. srpna 1915. Mínění (Zd. Nejedlého, vyžádané autorem), že nápěv je kombinován z melodie vzaté z ouvertury к Balfeově „Cikánce" a k nám prý přivezené Lsztem a. z melodie vzaté z písně „Svatý Václave", pp mém výkladě se snadno opraví. O původu a osudu oísně Krovový něco pověděl již Em. Meliš v Daliboru 1859 č. 27, použiv výkladu A. Springera o mystifikaci v Deutsches Museum 1852; srovn. i E. Meliše a M. Bergmanna „Průvodce v oboru českých tištěných písní . . ." 1863, 12.
|
|
