str. 103
Text Šteyrův má celkem 63 slohy — a píseň moravská, jak i z těch
4 sloh patrno, zachází s ním zcela libovolně; vynechává (na př. konec), přidává (na začátku o rodišti), mění a podržuje po libosti verše (z uvedených 16 jich podržuje slovně 6, к nimž třeba přičísti první dva závěrečné ,tam je poctivě pohřbili atd.' jež v textu Steyrově předcházejí právě před čtyřmi citovanými ,to svaté tělo pohřbili, kdežto hned divové byli'). A takovým způsobem je pracována celá píseň moravská; někdy zbytečně rozšiřuje (na př. o umučení císařovny), jindy legendární podrobnosti krátí (nemá na př. o zasnoubení Kateřiny nebeským prstenem atd.). Již z toho je tuším patrno, že prošla mnohými opisy.
Ale přes to prese všechno původní její předloha jest dobře patrna; jest zcela určitě původu knižního, tak jako druhá píseň o sv. Kateřině, obecně neznámá, rovněž u Steyra (t. 795—796) zachovaná. Má 10 sloh 5veršových; počíná se:
Svatá Kateřina panna — milovnice Krista Pána —
hned od své mladosti —
stkvěla se velkau maudrostí — i jinau všelikau ctností. . .
|
a končí:
upros nám milost u Boha —■ naše protivenství mnohá —
silně přemáhati —
tebe zde následovati, — potom se к tobě dostati.
|
V. Flajšhans.
LITERATURA.
Jan Fr. Hruška: Na hyjtě. Druhá kniha chodských pohádek.
5 výzdobou Jos. Weniga. Praha, nakl. A. B. Černý, 1920. Str. 94.
O prvním svazku této sbírky nadepsaném Na hejté bylo promluveno ve Věstníku XII., str. 100. Ö tomto druhém svazku možno celkem opakovati totéž, co v naší zprávě bylo řečeno o první části pohádek vypravovaných od Jana Fr. Hrušky. V dodavku napsal výslovně: „Pojali jsme do knížky této vedle pravých pohádek zase i skladby jiné, a jsou opět jen některé domácího původu, jiné buď přeneseny z ústního podání odjinud, s malými neb většími změnami dle toho, jaká byla pamět nebo vlastní tvůrčí síla v tom, kdo skladbu slyšenou přenášel. Některé vytvářeli si staří písmáci z látek čtených, z líbivých článku kalendářních a j." Také z poznámek, které vypravovatel a spisovatel chodských pohádek napsal v dodavku o původu jednotlivých čísel, jest patrno, že nemáme tu před sebou přímé a přesné reprodukce lidových povídek, než spíše jich rekonstrukce, jak je spisovatel ze svého mládí zachoval v paměti. Jest nepopíratelno, že můžeme v těchto povídkách spatřovati do daleké většiny velice zdařilé reprodukce látek povídkových, které lid na Chodsku vypravoval, ovšem shledáme místy obraty, které jsou celkem cizí lidovému vypravování. Tak jmenovitě hojné odskoky při vypravování osudu jednotlivých reků pohádkových, na př. v pov. „Loupežníkovo lože" str. 25: „S tou radou nechal mládenec loupežníka
|
