str. 106
Pouť k sv. Jakubu (str. 27—33). „Z téhož pramene starého a spolehlivého."
Srv. F. M. Luzel, Lég. chrét. de la Basse-Bretagne II., 64, 82, R. Kohler, Klein. Sehr. II.,. 163.
Bratříček ptáček (str. 34—37).
Povídka tato „je na Chodsku dávno známa a koluje skoro Ьеге změny dosud, protože ji pevně vážou verše v jeden celek". Srv. Anmerk. KHM Grimm I. 412 č. 47.
Vo jiným Hondzovi, teky silákovi (str. 38—53).
J. Fr. Hruška v Dodavku poznamenal, že ji má „od starého dřevorubce Turka". „Turek byl jeden z těch dovedných, kteří aby neopakovali stále věcí známych, udělali si pohádku ze vzpomínek na zažitou četbu."
Honza, mazlík matčin, povaluje se léta na peci. Až jednou přišla stařena, uvařila mu koření a on po něm naráz stal se velkým silákem. Hloupý Honza měl opatřit domácnost, uvařit oběd a donésti jej otci a bratrům do lesa, nakrmit kozu a umýt chorou matku. Koza, které hodil kazajku, zcepeněla; matčiny nohy opařil horkou vodou. — Viz pod. Malinowski, ze Spiše Mater, antropol. VI., 147, č. 4, Behrendt, Märchenschatz 74, č. 21, Blümmel, Schwanke March, französ. 24, Stumme, Maltes. M. 55, č. 16, Kunos, Türk. VM 39, Sbor. kavk. X., 3, st-r. 13, 15.
Honza nesl do lesa oběd a naházel vranám hrách, když si jich křik tak vykládal. — Jako jinde žabám hrách anebo tvaroh. Srv. Anmerk. KM Grimm L, str. 60.
Hlupák přišel ke mlýnu, kde mlynář marně se svými tovaryši spravoval splav. Honza zamazal všecky skuliny kaší. — Podobně jak obyčejně vymazal díry na cestě v mostě máslem. Srv. Kubín, Pov. Kladské II., 300; Rovinskij, Cernogorja II., 2. odd. str. 598; Carnoy, Littér. Picardie 189.
Honza odměnou si vzal mlýnský kámen a dal si jej na záda. Sel potom dále. — Jako silák ve službě, za kterým shozen kámen do studně. Anmerk. KHM Grimm IL, 286, č. 90.
Za soumraku ztrácel směr cesty. Vrány, které nakrmil hrachem, volaly na něho. On šel za jejich hlasem a našel pěkné jeskyně ve skále. Vylezl na skálu, vykládal si křik vran jako: „K nám"! Shodil mlýnský kámen na loupežníky, kteří pod skalou hodovali. —■ Jako jinde namnoze shozeny dveře na loupežníky se stromu. Viz: Anmerk. KHM Grimm L, 521, 524.
Loupežníkovi, který se vrátil, když právě hodoval, uřízl jazyk. Oklamal ho, že bude lip zpívat po té operaci. Srv. Anmerk. KHM Grimm L, 526.
Na další cestě za bratry a otcem přišel Honza do lesů, „šel dál a dál a z lesa do lesa a z lesů nevycházel a bratrů nedocházel". V lese potkal myslivce a z řeči poznal, že je v cizí zemi. Od myslivce slyšel, že princezna si přeje „rožeň vína z Kamenutýho vostrova". Kdo jej přinese, dostane princeznu za ženu, ať je kdokoliv, „jen zvořilyj člověk to muší byjt".
|
