Honza si umínil, že do roka tři hrozny opatří. U rybáře se dokonale vyučil v plování a veslování a tak šťastně doplaval к ostrovu a dostal-hrozny. Potkal na zpáteční cestě stařenu, zdvořileji pozdravil a dostal od ní píšťalku a proutek, pomocí jichž se vyplní každé jeho přání.

Král nechtěl mu dát polovici království a uložil mu proto ještě: 1. pasti zajíce. Viz: Povídky lidu opav. a hanáckého 26 a dále. Motiv tu proveden bez tří pytlů pravdy.

2. Honza poslán к hradu, odkud se žádný živ nevracel. Tam potkal obra, kterého kouzelným proutkem přeťal, obrovým klíčem otevřel si bránu a vešel do hradu. Tam si uřízl bílou růži, ale neviděl nikde ani „křisťánka". Večer svolal zajíce píšťalkou a hnal domů. Měl daleko, vzpomněl si na babičku „a hned mu cesta hutíkala, co krok, to hodina". U krále byl, než sedali na hradě к večeři. Od růže bylo takové jasno, „až to všechno zasvítilo princezně do vočí". Honza ji „musel růži dát. Jak к ní přivoněla, jala ji touha po Honzovi ženichu. Žádala, aby byla hned svatba. Král ještě vyměřil dva dny.

Druhý den hnal tam zajíce zase. Přeťal druhého obra a uřízl si v zámku červenou růži. Sotva si к ní princezna přivoněla, „rozpálila se láskou a jen chtíla Hondzu huž za muže a jen huž ho mít". Třetí den skolil Honza třetího obra a tak se stal pánem zámku. Uřízl si černou růži; princezka, když si přivoněla, jal ji strach o Honzu. Hned ráno musila být svatba.

Uvěznění dva muži, kteří byli před Honzou pro hrozny, přiznali se, že byli nezdvořilí к stařeně a lhali jí, proto že každý přinesl to, co nalhal stařeně: jeden trnky, druhý kozí bobky. Jest to obměna legendy rozmanitě vypravované, jak Bůh, Ježíš aneb světec potrestal vzpurnou odpověď. Viz: Povídky lidu opav. a hanáck. str. 72 a dále.

V těchto dvou mužích poznal Honza své bratry. Poslal pro rodiče, umyl nemocné matce hlavu a nohy vodou ne horkou ne studenou „v pěkný vlažný" a tak ji uzdravil.

„Vypravovávala s každým podzimem znova stará dřevorubkyně Káče." Velice svérázná povídka, která byla rozebrána v Kubínových Pov. Kladských II., 169, č. 42 a v Po v. lidu opav. str. 60. Liší se zvláště tím, že není kuchařka od faráře v almaře ukrytá u kantora, než sama o své vůli vlezla do krbu. A na konci jmenovitě, že byla jenom omámená a na konec ožila, když uleknutá žena zlodějova na ni vychrstla vodu.

„Marešova živého a vtipného vypravování použito též o Káči s čertem, látce rozšířené a oblíbené podnes."

Jest to také dosti svérázně vypravovaná verse známé povídky o čertovi a Káči. Srv. Povídky Kladské П., 97, č. 25 a Povídky lidu opav. a han. 130, č. 51. Nové jest tu zvláště, že Káča se neutopila, než děkovala pastýři, že ji zbavil čerta a byla celá jiná.