Mosou, zmizení Basanovo (po případě Elegastovo), jako zmizel také Dětřich bernský. „Ze pověst o Basanovi a Elegastovi se mohla tak dlouho (rozuměj: až do 16. století!) zachovat, vděčí místnímu jménu Cháteau-Basan, které udrželo jméno sikamberského krále v paměti lidu" praví autorka, a poněvadž Rosiěres mezi vlastnostmi Heligastovými uvádí, že poznával nejskrytější plány nespokojenců, pokračuje: „Není pochyby, jsme při jádře svého K. e. E. a zároveň při jádře francouzské povídky Basin a Karel (známé jen z tekstu islandsko-dánského a z narážek ve frc. básních) umístěných obou mezi Mosou a Rýnem. Spiknutí proti Basanovi, objevené Elegastem, doložené Trithemiem a de Rosiěrem je starší než spiknutí proti Karlovi, objevené jednak Elegastem, jednak Basinem. Abychom to řekli krátce: nalezli jsme u Franc, de Rosiěres prapověst, a křesťanský Karel Veliký, který absorboval tolik pověstí, nastoupil na místo pohanského knížete Basana."

Je podivuhodno, že autorka, jinde tak pečlivá, se tak málo informovala o hodnověrnosti pramenů, jichž udání tak důvěřivě přijímá a poznává vysoké stáří podle značek, podle kterých bychom je museli přiznávati i básni Záboj a Slavoj. Drzý falsator, opat Tritheim, který si vymyslil historika Hunibalda a z něho vypsal pak historii plnou zajímavých podrobností a svědectví vysoké kultury dávných Němců, stává se pro ni základním pilířem, na němž staví celou budovu svých vývodů. Cest, kterou přiznává Benarymu, že ve svých studiích o Ermanarichovi vyhrabal tento pramen 16. století, jest velice pochybná. Je vidět, že na poli studia pověsti v říši tvrdých historických faktů autorce kvete štěstí méně než mezi pohádkami.

Třetí oddíl této hlavy přirovnává Elegasta k larron epique, к loupežníkům ve francouzských chansons de geste a románech, kteří jsou často kouzelníky, je to velice podrobné šetření, které jen na konci je opět znesvářeno Tritheimiadami; král Basan stal se v pověsti zlodějem. Basinem, o němž vypravovala báseň ztracená. Vypravování se shoduje s vypravováním o Elegastovi tak dalece, že poznáváme v společných rysech všechny motivy pohádky „Jak jeden král šel krást". К soudu, že existovala „jiná redakce" Basina, z níž pak překládal nizozemský básník, nemáme podstaty.

Proto musíme se obírat otázkou, může-li Elegast, když není překladem existujících „Chansons de Basin" býti vážen z vypravování lidového. Na tuto svou otázku odpovídá spisovatelka kladně; báseň veršem 9. se dovolává obecného vědomí Iidí,Jcdežto středověcí básníci se naopak rádi dovolávali učených pramenů. Ze v ústním podání Rusů, Litevců a Mongolů se vyskytují povídky, totožné s Basinem-Elegastem, dokazuje ze všech důkazů nejméně. Z pohádky o Bovovi víme, že francouzská chanson se může stati pohádkou a dostat se do Ruska, ale tam ovšem je zachováno jméno a víme, že Italie prostředkovala. V pohádce naší není ani jednoho ani druhého. V severním Německu К. е. E. byl znám, jak dokazuje název bukovecké masopustní hry a odtud z města Hansy s kvetoucím obchodem po Baltu mohl nalézti cestu к Litevcům, к severním Rusům a odtud к Mongolům, kteří Velko-rusy nikdy tak neutlačili jako Malorusy. Za těch poměrů bylo lze vyměňovat pohádky a právě na severu byla naše pohádka nalezena.