Syn mlynáře ve Waldově byl dlouho mořen mahrlou. Dokonce už oznamovala svůj příchod; po hlase poznával známou ženskou. Potkal ji jednou na cestě. Prosil ji, aby ho již nemořila, jinak že ji při nejbližším setkání zastřeli. Slíbila to a měl potom pokoj. Knoop, Hinterpommern 103 č. 216.

Pacholek potkal na cestě к požáru paní, která byla morou. Když si doma lehl, také jej mořila. Knoop, Hinterpommern 84 č. 175.

Hojně užito jest tohoto motivu v povídkách osnovných, hlavně typu „Přijď si". Na př. můrou jest stará matka sousedčina, od kolika let za čarodějku vyhlášená, v pověsti zvíkovské, С С. M. 1854. 526. Sousedka můrou, Č. L. XII. 311, „starej Doležal, co zvostával chalupě zausí", C. L. XI. 167., sousedka v pověsti z okolí Nadějkova, C. L. XVII. 455, nejlepší přítel v pověsti bzenecké, Č. L. XIV. 381, sousedka, Bir-linger & Buck 304 č. 483, syn správcův, Košťál 277, a i v jiných typických „Přijď si". Sr. dále.

Stejně hojně vyškytá se tento motiv jako konečný v osnově „chycení mory"- Na př. kovář přibil stéblo, svou kmotru, na vrata, С C. M. 1853. 469 (= Grohmann 211). Hospodyně-stéblo přetržena, Dufek 47. Sousedka jako stéblo potrhána, umírá, C L. VII. 123. Kmotřenci у podobě stébla poškozen prst, Vyhlídal 91. Příbuzný jako stéblo zabit, Kühnau 125 č. 1495, teta jako stéblo roztržena ve dvě polovice, Kühnau 128 č. 1499. Sousedka jako stéblo popálená, Meier 173 č. 193. 5. Alp je sestra sousedky můry, Kühnau 121 č. 1488. Domácí žena, kmo-třička, zabita v podobě kočky, C L. XV. 437, Přikryl 335. Četné jiné sr. dále.

Tento rys jeví zřejmě, jak představa mory přechází v lascívni h o inkuba (quälgeist stává se buhlgeist v něm. tradici).

U Lužičanů často bývá milá nebo milý, když na sebe příliš myslí, mórawou. Též praví: Myslički člowjeka tíóča", Schulenburg 151 (= Černý 412, 414).

Opuštěná milá tlačí mladého hospodáře. Jeho otec ji zažene bitím. Černý 414 č. 213.

Pomořanský mahrt (der, die) jsou zvláště milenci, kteří nemohou ukojiti své touhy a tak se blíží předmětu své lásky. Knoop, Hinterpommern s. 82.

Dcera kupcova moří sedláka, jenž se jí jako voják zaslíbil, tamtéž 27 č. 47.

Podobná je tamtéž, 27 č. 48: statkář ubytoval vojáka, ten mořen; zavolal jej jménem. Ihned měl pokoj. Vysvětlilo se, že kdesi cestou se spustil s dívkou, která ho pak mořila.

Opuštěná dívka moří, Sommer С 40 (= Laistner II. 2).

Mora s točícím se kolem prosí za uvolnění kola, šeptajíc do ucha: „Lat mi loopen entlang de Wieden! Ick möt nah Boltenhagen un minen Leewsten moarrieden!" Haas 18 č. 35.