Opuštěný milovník vnikne jako schrättele klíčovou dírkou a položí se milé na postel, podobně v Sasku opuštěná milá. V bamberské pověsti moří mlynářka tovaryše pro zhrzenou lásku. Meyer, M. d. G. 141, Laistner I. 172, II. 2.

Též Jahn má pověst (č. 479), v které přichází milá jako mora na milého a naopak. Podle víry ve Schwabengrundu jest alp buď zlý duch, buď milenka mořeného. Kuhn И. 19 č. 52. Na člověka též přijde mórawa, když na někoho myslí, komu křivdu učinil, Schulenburg 151 (= Černý 412, 414).

Také z nenávisti moří mora; lékař nemůže pomoci pacientovi, pacholku, prý asi někomu křivdu učinil a ten jej souží. Ač se dává pacholek hlídati od kamarádů, přece mořen a podlehne vysílení. Haas, P. S. 20 č. 38.

Motivu toho užito v osnově „chycení"; tak jako stéblo milá mora chycena, Veckenstedt 136 č. 18 (= Černý 424) nebo žena v podobě kočky moří muže milovaného, Gluziński, Arch. Dom. 1856, 559 (= Lud XVII. 99) a jinde v této osnově.

Milý v osnovném typu „uzavřená nádoba", Müller 136 (= Černý 422). Odchylně užito tohoto motivu v osnově „rozchod s milou". Dále.

Zhusta se zaměňují představy čarodějnice a mory. Spojení jich leželo nasnadě. Původní představa mytická se porušuje jinými pověrami. Ostatně mnohé motivy jsou společné. V Lechrainu to vyjadřují názorně: „Aus jungen Truděn werden gerne alte Hexen. Leoprechting 9 (= Ranke 14). Spojení představ je prastaré. Už Burchard Wormský obšírně líčí pověru žen, které se domnívají, že v noci zavřenými dveřmi vycházejí ven, těkají po různých končinách a moří lidi, které zdánlivě usmrcují a jejich maso pojídají. Jsou v této víře vystupňovány rysy mory až к extrémům vampyrickým, základní motivy však patří sem. Sr. Friedberg, Aus deutschen Bußbüchern 96, Zíbrt Seznam 145. Na podobnou pověru naráží se snad už v Indiculu z VIII. stol., v Lex Sa-lica. Zíbrt 144. Čarodějnice a můry stavěny do jedné řady. Mluví se o trestání zlodějů, vrahů, otcovrahů, pak: „Baby čarodějné, můry a žháře (paliče) na hranici pálí." C. L. 20, 373. (Komenský, O zločinech a trestáních ve spise „Dvéře jazyků otevřené".)

Čarodějnice i u nás pokládány za mory. Tak vyjadřuje se r. 1665 už stížnost obce Vernsdorfu, sr. Zíbrt, Obyčeje 213 n. Čarodějnice se proměňují každé noci v můry, ssaji krev. Grohmann, Abergl. 24.

V povídkách osnovných často sousedka čarodějka morou,, srov. Koštál 275. Podobně bývá v lužických pověstech sousedka čarodějka morou, Černý 412. Rovněž v polské tradici. Zmora povstane z čarodějnice, která na zemi natropila zlého tolik,' že ji po smrti ani do pekla přijmouti nechtějí. Přemění se ve zmoru a jako taková bloudí po světě až do božího soudu. (Tarnów-Rzeszów) Mat. Xl. 281. Také kol Žebři-