dovic ve Slezsku si vykládají zmoru jako čarodějnici, Lud XVIL 67. Zmora je osoba živá jako čarodějnice jenom s tím rozdílem, že sama o tom neví, že je zmorou, Wisła XV. 503.

Zmory spálí a zničí všechen majetek toho, kdo zbavil života „jich sestru", Wisla IV. 786. A sestřenství to vykládají dvě pověsti osnovy „zabití" jako souručenství čarodějnic. Přeťatá mora v podobě klobásy je čarodějnice, K. Lud. VII. 73 č. 152. Svědčí o tom druhá část povídky, kde čarodějnice chtějí vykonati pomstu. Shodná je v tomto motivu jiná verse, t. 71 č. 151.

Na Chebsku pokládají truty (alpy) brzy za čarodějnice brzy za ducha jiného člověka brzy za ďábla, Z. o. V. VI. 125, John, Beitr. z. Volksabergl. im Egerl. 30.

Také ve Švábsku rozumějí pod názvem „rettele" duchovíte, neviditelné bytosti nebo zvláštní druh čarodějek, které způsobují „albdrücken", Meier 173 č. 193. Jinde nazývají je „schrett(e)le", t. 170.

Také v pol. H. Slezsku tlačení alpa je působeno čarodějnicí. Ta se pozná, když přijde, obrátí-li se koště; nemůže ven. Kühnau 129 č. 1502. Alp-Hexe nazývá ji přímo povídka osnovy „chycení", t. 126 č. 1497. Přechod a pak ztotožnění zřetelně v osnově „chycení" mory jako koně. Walrideske hodí ohlávku na pacholka a promění jej v koně, stejným však způsobem chycena. Strackerjan I. 381 i). V Oldenbursku pokládají dokonce pak útrapy můry jen za zlobu a kousek čarodejnícky, sr. t. s. 377 a § 207, 219. Pověra tyrolská, Zingerle 337 č. 585, pojímá pak i moření samo jako učarování: čarodějnice potkala dítě, přeměřila je na pídě a dítě bylo potom každé noci tlačeno morou.

Lidé se srostlým obočím mohou alpa přislali jen pouhou myšlenkou z hněvu nebo nenávisti na jiné. G. D. S. 132 č. 80 (= Knoop, Sag. Erz. 64 č. 89).

V lucemburské pověsti sňatek s morou je sňatek s čarodějnicí, Gredt 125 (= Laistner II. 1); tedy úplné splynutí.

V Lechrainu rovněž: hlavní noc trud jako čarodějnic je první noc májová, Leopr. 13. Doba epifanii je dobou čarodějnic a mor, sobota je den muk, moření, Laistner 1. c. Ztotožnění vystupuje ostře v pověstech o t. zv. „drudensteine", sr. Vernaleken 270 č. 66. Nedaleko Göpfritz (D. Rakousy) je v lese krásná, čtyřmi hrázemi uzavřená louka. Tam kameny, pokryté na vnitřní straně zvláštními znameními, sedmicípými „můřími nohami". U těchto drudských kamenů shromažďují se drudy, aby se umluvily, které lidi mají mořiti. Saska pověst zná „Alpstein", sr. Meiche 60.

Na den sv. Jana Křtitele trhají čarodějnice větvičky oskeruše (Eberesche), s čímž souvisí název „trudenblüebaum". Na Boží tělo vijí z nich věnce proti škodě polní, Leoprecht. 188.

Můry nejsou duchové, ale lidé s těžkými hříchy, které zlý duch. dotud ve své moci má, až se obrátí к ctnostnému životu. Přikryl 335.