V bošáckých Kopanicách něco „gniavi" mladou ženu. Umře. Když mrtvolu její vezli na hřbitov do Bošáce, nemohli ji koně z doliny vy-vézti, neboť „ten zlý" i furmanovi, na bič sedal. Musili tedy chlapi o vůz se opříti a z doliny jej vytlačit až na rovnou cestu. SI. Pohl'. XII. 38.

Tentýž asi motiv otřelý: můra je duše zlé ženy, zakleté, která vychází o půlaoci lidi mořit. Grohmann, Ab. 24.

Zmora opustí muže i děti a jde tam, kam „ji ďábel ponese". Krakovsko, Lud VII. 68 č. 142.

Zmora podle nařízení ďáblova za života straší, K. Lud 69 č. 145.

Satan vejde v tělo žen neb děvčat, přemění je ve zmory, které v noci ssají krev lidskou, Ciszewski 199 č. 1.

Zmora jedná působením ďábla. Neví, co činí; ve dne zapomíná, co dělala v noci. Jinak je obyčejnou hospodyní. K. Lud VII. 68 č. 144.

Časopis „Przyjaciel ludu", Lešno 1837, vykládá podle jedněch zmoru jako démona přírodního, podle jiných jako člověka, který mimo svou vůli přichází mořit. Sr. Lud XV. 42. Podobně Klepaczewski nepokládá je za čistě démonické bytosti, nýbrž za lidi, na které bůh také utrpení dopustil. Sr. K. Lud XV. 38.

Docela určitě vykládá pověst německá z kraje nisského opici podobného alpa v Lindenwiese jako zlého ducha, který takovou postavu přijímá, Kühnau 118 č. 1482.

„Má matka mne jako dítě zapsala čertu a proto musím každou noc choditi jako čarodějnice," naříká děvče v hornofalcké pověsti. Z. V. V. VII. 296.

Jako zlého ducha jest také vykládati mahrtu, o níž vypravuje Воё-thius k r. 1486, Wolf, Niederl. S. 252 č. 345. Kupci z Anglie na cestě do Flander zažili strašnou bouři: žena jakási naříkala, „daß sie von der Mahr beritten werde," aby ji hodili do moře. Zpovídala se, že dlouho již žila s mahrou. Černý oblak se vznesl od lodi, se strašným hlukem a plameny vrhla se do moře.

a) Bílá paní. Již 1665 ve Vernsdorfu zámečníkovi můra otevírá a zavírá čtyřikráte dveře a chodí po světnici jako bílá paní. Zíbrt, Obyč. 214.

Saska pověst z blízkosti lázní Kreischa u Drážďan se shoduje. Na zámečku není bezpečno: ukazuje se v noci bílá paní, která zvláště vůči cizincům je neláskavá; lehajíc si jako alp na spící a je tlačíc. Meiche 286 č. 374.

Podobně pověst velešínská. Máma šla spät asi v deset hodin. Měsíc krásně svítil. Do sednice přišla bílá ženská. Máma myslila, že je to mu-.žova matka a chtěla na ni zavolati. Než se nadála, už to na ni padlo,