že se nemohla ani hnout, jen palcem škrábala muže, abyvse probudil. Jak na ni promluvil, tak jí to hned povolilo a ztratilo se. Č. L. XV. 437.

Barva oldenburska walrideske jest bílá, černá nebo hnědá, Stra-ckerjan I. 376.

b) Divé ženy. Hanácká můra v osnově „Přijď si", která „ve-comlala dítě a hodila je do kóta" a dala se usmířiti třemi bílými dary, jež už také vlastně divá žena, Vyhlídal, Malůvky 89 (dále).

Sedláčka navštěvují vědmy, zvané jím zmorami. Jsou to mladé ženy nebo dívky hubené, vysoké, bledé, s opuchlýma očima, které se jim potmě blýskají jako kočce. Zmory ty ve dne přebývají o samotě v hlubokých propastech i lesích, kde je možno časem potkat, na noc chodí do vsi, vcházejí do chat a ssají krev atd. Zabiti je jest nemožno, nebo přijdou jiné zmory, spálí a zničí celý statek toho, kdo zbavil života jejich sestru. A t. d. Někdy přemění se v ženy neb muže, děvuchu, která slouží, řidčeji v syna, nemožno ji poznat; a když navštívený opět usne, „uciekła kendy weszła". Lud Basiowiecki, Wisła XII. 786.

Přechod mory v představu divé ženy potvrzuje též polská verse z Horního Slezska osnovy „napálená mora", dále. Zná celou rodinu mor, starou s mnoha mladými. Jedné mladé ukousl sedlák palec, když jej dávila. Chtěli ho ubodat noži. Kühnau 146 č. 1535t

Trude už neexistuje, ale její děti páší ještě své nekalé' dílo, Zin-Serle 427 č. 750.

Takový charakter má také mahr v Lechrainu, Leopr. 68, která straší mezi Sorbehnen a Rombitten. Muž roku 1881 se jí posmíval, shodila ho do příkopu.

„Törin" v údoli enžském, která v noci vniká do ložnice a lidi tlačí, zdržuje se ve dne na seníku, Krainz, Mythen 406 č. 310 (= Leistner I. 70).

Potvrzuje to i pověst českokrkonošská, Kühnau 149 č. 1538. Alp má také děti. Lze je lehce poznati. Mají dlouhé tenké nohy, pavouci prsty, velkou hlavu, tlusté pysky. Nemluví aneb mluví nedokonale. (Malé Borovice.) Jejich jméno: Wechselbalg nebo Wichtelbalg (Nimmersatt).

Z téhož místa je pověst ještě průkaznější: Kühnau 147 č. 1537. Žebrák vidí alpa, jak robí z hlíny „wąkselbolka". Dítě sedlákovo, které se v noci narodí a kýchne, mu bude patřiti, ježto nikdo neřekne „gott-helf". Žebrák vyprosí si u sedláka nocleh. Zachrání pozdravem novorozeně. Alp se zlobí, rozbije wechselbalga. Tutéž pověst zaznamenává Kuhn, Nordd. S. 521 z Horního Hessenska. (U Taubmanna „March, u. Sagen aus Nordböhmen" s. 54 vypravuje se tato pověst o vodníku.)

Rysy mory uvádí ještě pověst nizoněmecká, jinak však moře připisuje povahu divé ženy: dítě bylo ukradeno morou, na jeho místo položen podhozenec. Ráno bylo dítě zase na svém místě. Wolf 256 č. 348.

Někde je už jen jméno alp, pověst sama patří úplně do skupiny zkazek o divých ženách. Tak pověst z Krkonoška, Kühnau 148 č. 1538.