Kdo jí na posteli, přijde můra a „olíže mu ústa". Ústně od kandidáta uč. Pátka z Dílců (slyšel od babičky). Jičínsko.

Před spaním^ nejíst, nebo „můra olíže ústa". Ústně od kandidáta učit. Čepičky ze Železnice (slyšel od matky). Kdo v poledne spí, toho jistě hněte gnieciuch v noci. Zbiór X. 2, 112.

Člověk sám zaviní, že na něho přijde můra. Když lužická pradlena nechá ležeti nářadí na lávce, tlačí ji khodojta. Č. M. S. 1887, 70 (= Černý 414).

Též na pradleny, které „mjazy gódami" (mezi Hodem vánočním a Třemi_ králi) přadou, přijde mórawa, Veckenstedt 136—7, č. 21, 22 24 (= Černý 414), podobně Schulenburg 250.

Kdo před spaním nepřestaví svou židli, toho sužuje mahr v noci, G. D. S. 131 č. 80. Jinak je to se starou příšernou ženou ve versi Kühnau 115 č. 1473. Kdo za dne vkročil do jejích stop, byl od ní v noci mořen.

Zvláštní verse je tato ze Bzenecká, Č. L. XIV. 382. Dvanáctiletý chlapec měl trápení od můry. Rodiče ho poslali к muzice, aby zvěděli, je-li to opravdu můra. Druzí chlapci měli dávati na něho pozor o půlnoci. Najednou se ztratil ven. Za chvíli šli ho hledat a našli celého ztrápeného na dvoře. „Proč šels ven ?" ptali se ho. „Nevím, ale když to na mne tak volalo."

Gnieciuch jest zlý duch napadající toliko pijáky; nepijáci nedosvedčili, že zastihli na sobě gnieciucha. Zbiór XIV. 186.

V českých versích je motiv tento nehojný. V Černici u Krumlova hospodáři chodila můra na koně. Byli vždy ráno zpocení, nežrali a měli hřívu zapletenou. Když hřívu prohlédli, nalezli v ní plevu. To byla můra, jak zkušený dědoušek vysvětlil. .Č. Lid XVI. 345. Ve Zlívi chodila hospodáři mura na koně. Také ti byli vždy velmi zpoceni a měli hřívu zapletenou. Chycena žena můra. Povídka typická. Č. L. XVI. 346.

Narodí-li se dítě zubato, bude morou. Dalo-li by se takovému dítěti, než okusí prsu matčina, dřevo do úst, bude choditi na stromy. Ale matce obyčejně bývá dítěte líto, že by zhubenělo, pročež mu dá do zubů kravský cecek a tak bude choditi na „ludské" (cizí) krávy a bude silno. Bartoš, Lid a národ I. 128.

Lužické pověsti podobné byly už záhy zaznamenány; tak již Ponich zapsal, že mórawy obtěžují též skot. Laus. Monatsschrift 1797 II. 759 (= Cerný 415). Z novějších sběratelů má jediný Veckenstedt pověst o „koni, kterého mora sužovala v podobě pečenky (s. 135 č. 17 = Cerný 415).

Častěji je tento motiv v pověsti polské.

Zmora hněte lidi j zvířata v gubernii Lubelské, Wisla VIII. 366. Lidi, koně, dobytek, v Zabně na Krasnostavsku, Wisła XVI. 436. Totéž