se vypáliti posvěcenými svícemi nebo na kříž vystřihati a pak vypáliti. Také proměňuje walriderske svou oběť lidskou v koně, aby na něm ukojila svou zálibu v jízdě a cestování. Strackerjan 379.

Děvče-mora vysvobozena umořením nejlepšího koně ve stáji, Birlinger & Buck 303 čís. 482, shodná verse z Vorarlberku, Vonbun 77 č. 19. Sr. dále.

Na Chebsku říkají, když mladé husy pojdou v prasečím chlívku, že alp je zardousil. Pojdou-li králíci a jsou jakoby roztaženi, kladou koště do stáje, tu ztrácí alp moc. Kohler 155 č. 200.

Toggeli, doggi ve Vorarlbergu vyssává kozy v tříslech, Vonbun 76 čís. 19.

Alp, zvířata mořící, jest připomenut v Mitteil. 9. s. 82 z krajiny kreuzburské. Jinak jsou zprávy z polského Horního Slezska skoupé; Kühnau, 137 č. 152Ö, uvádí pověst z Prešlebie, okres Glivice: bydleli tam kdysi tři rodiny. Všecky tři ženy byly mory; jedna tlačila lidi, druhá zvířata, třetí stromy.

(V německých krajinách slezských na5 př. Landeshut jsou četné pověsti o čarodějnicích, mořících a dojících krávy. Tamtéž)

Který chasník se narodí se zuby, bude morou. Také mu dají do huby hned dřevo a on potom chodí jen na dřevo, až je usuší. Dá-li mu matka piti, chodí jen na lidi. Kulda II. 265, Václavek, Mor. Valašsko 101, Bartoš, Lid a národ I. 128, Dial. slovník mor. 205. Když se dítě narodí a má v ústech-dva zoubky, tož je to ta mora. Jak to babka zpozoruje, musí ty zoubky vytáhnout a tak to děcko vysvoboditi. Ty zuby se odstraňují tak: babka jde uřezat se stromu na dvoře nebo v zahradě koleček a strčí jej tomu děcku mezi ty dva zoubky. Pak teprve je koupá. Po koupeli koleček vytáhne a hodí jej do vody, co se v ní děcko koupalo, a tu vodu vyleje na strom, co z něho byl koleček. Od té doby je děcko zbaveno toho, aby chodilo dusit lidi, ale chodí dusit ten strom, a to tak dlouho, až jej udusí, až stromek uschne. Pak má aj dítě pokoj. Z Frenštátu p. R. od J. Šrubařové, zapsal P. J. Strahal.

V Cechách je známo pořekadlo: „Můry chodí na dobytek i na stromy, dobytek hyne a stromy schnou." Košťál 1. c. 276.

Podle polské pověsti zmory tlačí buď v nedostatku lidí, buď že jim už tak dáno, stromy, trní, vodu. Kol. Lud XV. 38. Zmory dusí lidi a různé předměty, Wisła XV. 503. Jsou zmory trápící stromy, z nichž pijí mízu. K. Lud VII. 69. Rostlina „szakłak" nevyroste vzhůru, dusí-li ji mora. Wasilewski, Jagodne 91. Motiv ten často bývá v polských povídkách typických; tak o vysvobození zmory: mazurska verse líčí tři zmory; jedna dusí křoví trnové, druhá vodu, třetí koně. Wisła VI. 178. Jiná verse (Lud XV. 40) rovněž zná tři zmory dusící lidi, trní, vodu. Tři zmory moří sosnu, vodu, trní (Lud XV, 41), sr. dále. Jinde dokonce oheň, vodu, hloh. Tamtéž.