Rovněž a r n i c a (Johannisblume, Arnica montana) v Poznani,Wuttke2 102, § 138.

Zde zahrnuty motivy pověrečné ojedinělé, radící к osvobození od mory aneb rázovité pověsti, osobně zabarvené o tomto jediném motivu.

a) Probuzení mořeného jest ovšem prostředek nejúčinnější.

Člověk, jejž mora dusí, sám si nepomůže, než až jej někdo obudí. Člověk taký spí — tu najednou začne mrčeť, mluvit nemůže, probudit se také ne a také prý ani pohnout sebou nemůže, ačkoliv jiní zase praví, že se rukama ohání. Václavek 1897, 111.

Lužická mórawa přestane mořiti, když mořeného někdo jménem zavolá. Máchal 179.

Gnieciuch hněte obyčejně spící lidi, zřídka bdící. Stačí jen spícího vzbuditi, aby byl zbaven gnieciucha. Zbiór X. 2, 112.

Tlačeného jest volati jménem (Nisa), Kühnau 117 čís. 1478, 130 č. 1505. Alp přichází klíčovou dírkou, mořená nemůže volati o pomoc; prosí sestru, aby ji, až ji opět bude mořiti, volala jménem. Stane se. Köhler, Egergau 154 č. 200. Drude, ošklivá žena, tlačí služku; ta se nemůže hnouti, ani slova vypraviti. V tomto stavu "ležela hodně dlouho a byla by ještě déle ležela, kdyby ji volání hospodyně, která ji volala к hnětení těsta, nevysvobodilo, neboť drude se musila vzdáliti a zmizela ihned před jejími zraky. Comotovia 1878, 85. Statkář v Zadních Pomořanech vysvobozuje od můry vojáka tím, že jej jménem volá. Knoop, Hinterpommern 27 č. 48. Zena v Hohenmocker (okres Demmin) byla dloubá léta soužena morou (von der Moar geritten). Často úpěla a kňučela, že by se bůh ustrnul. Když pak ji muž volal plným jménem, t. j. předejmenírn a příjmením, zmizelo strašidlo okamžitě; ale trvalo vždy nějakou dobu, než se vzpamatovala, také vždy z hrůzy tak se zapotila, že se musela odíti do suchých šatů. Haas 19 č. 36. Srov. též Meier č. 193, 195.

•

Sem asi také spadá pověra, že se má nechat hořeti světlo v ložnici proti můře (patrně pro snazší probuzení), Ranke 11.

Soustředěním myšlenek přestává ovšem sen i moření.

V Lužici se radí vzpomínat! na scény poslední neděle. V Dolní Lužici radí vzpomínat na toho, kdo poslal mórawu; když se naň přijde, musí mórawa odejít. Cerný 420, Máchal 179. Kdysi uchopil kdosi psa; pomyslil na svého švakrä a ihnes pes zmizel, Schulenburg 150.

Podobně činí i lid nadrabský: připomíná si, v kterém dnu týdne bylo boží narození; radí se říci to slovem. Swiętek 517.

b) Promluvením pravidelně se končí sen.

V Rychenburku radí: když v noci můra na někoho sedne a dusí jej, má osoba ta něco vykřiknouti; tím strašidlo zaplaší. Košťál 280.

Odtud má původ asi tato pověst: můra se mění obyčejně ve velkou černou mouchu s červeným páskem na krku. Zavolá-li se na

3*