Metlou jest jí vymrskati. Wisła VI. 178. Pozve se na snídaní, nechá se při snídaní pro ni prázdné místo, taktéž talíř a lžička. Přijde určitě a vědí již lidé, kdo to je. Wisła VI. 177, Gołębiowski Lud. 137, Kolberg Lud. VII. 74. Mazuři zvou alpa na ráno к snídani a připravují stůl pro něho, Toeppen 286 (= Laistner I. 184).

Pod Odolanovem, chytí-Ii někdo proměněnou zmoru, má ji, aniž: slova promluví, vynést za dveře, na zemi položití a za to jí slíbiti nějakou náhradu, potom na své místo, odkud vyšel, neohlížeje se zpět,' se vrátit. Dělo-li se to v noci, přijde zmora ráno ve své přirozené podobě ; dělo-li se to v poledne, přijde navečer pro slíbenou náhradu. Dostávši zmizí a člověk mořený jest jí prost. Lud XV. 43.

Obecná jest polská pověra, že říci se má zmoře: „Přijď zítra, dám ti to a to." Ráno v podobě lidské přijde, jest to obyčejně známá osoba; jest nutno nemluviti, dáti slíbené, nehněvat se. Pak je pokoj. Ciszewski čís. 7. Tedy opak pověsti mazurské, jež žádá vymrskání.

Navštívený zmorou má se starati nejprve áby zmoru poznal a tu snadno se jí zbaví, dada jí placku, kterou musí v jeho přítomnosti sníst. Lud XV. 44. Podobně Gołębiowski pol. 156.

Ve Cvikavě se vypravuje, že alp odejde, pozve-li se na ráno na kávu, Kohler, Egergau 150 č. 200. Před spaním slibovali alpu na Tepličku novopečený chléb nebo novopečenou housku. Přišel-Ii někdo náhodou a žádal-li něco takového, prozradil se jako morous. Laube 58.

Je-li kdo s to říci mořící drudě: „Přijď zítra ke mně pro sůl,"' musí žena, která je drudou, druhého dne přijíti ą mořeného žádati o sůl. Vernaleken 269.. Líbí-li se alpu dárek, na př. krajíc chleba, přijde druhého dne za jitra žena, která sice přišla pro chléb, ale střeží se na to vzpomenouti. Pravidelně vědí už lidé, co mají činiti, když podobný host přijde do domu. Grabiński, D. Sagen . . Schlesiens 39. V Peterswalde říkají alpu: „Alp, ge gleich fort, ich geb' dir auch ein Brotel." Malý, šedý mužík unikne. Z. V. V. VII. 104.

Slibuje se novopečený chléb nebo houska, Laube, VolksC Überl. 58. Stejně v polském Horním Slezsku, Kühnau 129 č. 1502. Rekne-li se к walrideske: „Kumm morgen wedder, schast ok'n Groten hebben," musí přijíti pro slíbenou věc, Strackerjan I. 384. Volá-li se v Lechrainu ještě za unikající morou, aby si přišla ráno pro půjčku (glehet), musí ráno přijíti. Leoprechting 11.

Mnozí vidí mahrt za bílého dne a jsou nuceni ji pozvati na jídlo v určitou hodinu, Lemke, Ostpreußen 67.

Ve Slezsku slibují „Kleinbrötlein", t. j. ze zbytku těsta upečený chléb, pak přijde ráno nějaký člověk a odnese si jej; také Kühnau 130 č. 1505: třeba dáti a vyhnati koštětem. Laistner I. 184. V Tirolích zvou trudu pro tři almužny, které se jí musí správně věnovati, nebo slíbí se jí tři bílé dary: sůl, mouka, vejce (sr. Leistner I. 184 d). Tři bílé dary jest jí dáti levou rukou, tamtéž.

V Nise věří, že než alp dostihne postele, že jest otočiti cíp podušky okolo prstu: alp projeví přání, co chce míti. To se mu dá a alp