Nasavrcko 199. Sekyru ostřím vzhůru a březové polénko do hlav, od Zvíkova. Č. Ö. M. 1854, 526.

Hospodář stěžuje si nově najatému oráči, že ho můra souží. Pacholek píchá ostrou kudlou do teplých ještě buchet. V domě strhl se křik a nářek, do světnice vběhly v největší pomatenosti hospodářova žena a dcera, prosíce pacholka a muže za odpuštění a slibujíce polepšení. Ć. Č. M. 1855, 46.

Lužická pověra míní, že těžko jest mórawu poraniti: jeden voják sekl po ní šavlí, ale neuškodil jí. Veckenstedt 134, Máchal 178.

U Ostřešova radí se mladému člověku, aby v lůžku třímal nůž ostrý a jím zabil můru jej dusící neb aspoň poznamenal. Rány zasazené takto ihned se hojí a jen jizvy zůstávají. Nebožák mořený poranil vlastní tělo. Lud XV. 43. Čeledínové, к nimž nejčastěji do stájí má přístup zmora, v té chvíli, kdy se probudí a mora je dusí, ihned chytnou nůž a zaráží jej mocně ve dřevo svého lůžka. Tím způsobem bodají moru, kterou buď raní aneb i zabijí, a najdou ráno zsinalé tělo, přibodnuté к loži. Ale obyčejně se to nepodaří, a to hlavně proto, že než se čeledín probudí a nůž zatkne, mora už dávno utekla, Lud XV 39. Hlavním motivem patří, sem pověst, Federowski I. 169 č. 1370, z okolí Mšcibowa a Swisłoczy. Zena dožádaná matkou sužovaného dítěte bodá nožem do všech stěn chaty. Matka ptá se, co vyhání. „Nočnice," odpovídá žena. Matka ji vyzve: „Vyháněj!" Pak vezme od ní nůž, vrhne jej co nejdál za práh chaty. „Leťte na suché lesy a na nás se nevracejte." Gnieciu-chovi brání se každý, jak může. Ve vsi Březovce kladl muž kol sebe „nóž od kapusty", byliny svěcené, slamou ucpával kolem oken i dveří díry, kterými gnieciuch přicházel. Nemohl si pomoci. Konečně položil na sebe brány, gnieciuch přišel, skočil na ně, nabodl se a utekl. Zbiór X. 2, s. 111. V polském Slezsku věří, že nejlépe jest nůž vraziti do podlahy, aby člověk zmoru tak do země přibil, Lud XVII. 67. Jinde jsou již základní motivy pobodaní mory oslabeny. Běloruská pověra od Szydłowie proti nočnicím: do misky dají se tři vřetena, štětka, nůž, šidlo, potom hrnek vody se ohřeje a vylije na to, hrnek dá se dnem vzhůru, nechá se stati do rána. Vtáhne-li hrnek v sebe vodu, nočnice minou dítě. Federowski I. 269 č. 1368. Poněkud jinak zní návod ve variantu, tamže č. 1369; přes vřeteno nože, jehly a špendlíky, držené v levé ruce, lejí vodu do nového hrnku, pak staví jej pod kolébku; ztratí-li se voda z hrnku, je to znamení, že čáry měly účinek. Tamže č. 1369.

Do hlav sekyru, nůž ostřím vzhůru, spát na pytli od zboží, Kolb. Lud VII. 74 č. 153. Na práh domu sekyry křížem nebo zapichují ve dveřích šidlo. Gołębiowski pol. 156, Máchal 179, Kolb. Lud VII. 74. Vedle sebe sekyru nebo jehlu v podušku, Mat. XI. 237 č. 79. Pod podušku nůž nebo sekyru, Ciszewski 170 č. 4. Štětka, kterou se češe konopí, ostřím do vrchu, Mat. antropol. etn. VI. 391. Dorostlý má ulehnouti v pase snubním koženém aneb má dáti kosu vedle sebe. Kolb. Lud VII. 74 čís. 155.

Německé pověsti jsou stejného rázu. Motiv je jasný v německých typických povídkách, kde se drží nůž na prsou ostřím nahoru, můra se