Bergská pověst, Schell 279 č. 42: mladík tlačen noční mahrou, zázračný doktor dal mu prostředek k vrhnutí, po kterém vyvrhl množství mloků, ještěrek, ropuch. Jeho stav se zlepšil.

Proti trudě na Chebsku nechávají hrnec u ohně; židle neb lavici mořený přestavuje. John, Z. ö. V. VI. 125. Stůl po večeři neuklízet! ; musí ležeti na něm ubrus, mísa, lžíce, chléb. Ranke 11 (= Laistner I. 184).

Ve Vorarlbersku láhev moče dávají pod postel, Vonbun 79 č. 20.

Moří-li někoho ve Švábsku schrättele, má si s sebou vzíti kozla. Birlinger & Buck 306 č. 491. Kozel nebo aspoň jeho roh chrání před trudou v Lechrainu, Leoprechting 11. Murawa přijíždí na kozlu; má drsný jazyk. Ten, koho tlačí, musí se dotknouti jejího malíku na noze, pak jej opouští. Veckenstedt č. 7 (= Laistner I. 4L).

Alpu vyplniti jest v normálním stavu každé přání; žebrácká, známá jako mora, toho zneužívala. Kühnau 126 č. 1496.

Mořeného pasáka krav chce pán dát znova biřmovati, aby mu bylo pomoženo. Knoop, Hinterpommern 83 č. 173.

V Saterlande v Oldenbursku je pravidlem, že každý večeř se musí odejmouti kolo od kolovrátku, aby walrideske nepřišly na něm přísti. (Zve se tam walrideske také weilrideske a weil plattd. Weel znamená též kolo.) Strackerjan I. 390 č. 252.

Ve svaté noci za mše může ten, kdo klečí na stoličce z devatera dřeva, poznati všecky čarodějnice a trudy v obci, neboť tyto klečí zadkem к oltáři. Musí býti ještě před ukončením mše doma, nebo by ho čarodějnice na ulici potrhaly v obličeji a oslepily. Leoprechting 13.

Proti drudiným návštěvám slouží záclony, ale také proti zlým účinkům měsíce, Schönwerth 1, 211; 2, 66 (= Laistner II. 318).

Hornofalcká pověra: nohy postele na cihly a tyto do nádoby s vodou, Schönwerth I. 227 (= Laistner I. 196).

U kolébek vyvěšuje se přeslen, aby toggeli se jím zabývala a nepouštěla se na dítě, Lütolf 111 d. (= Laistner II. 77), sr. „Loutky", ukládání prací.

Osoba nějaká náhle usne (nebo nalezena spící), jest bez života; procítá až s návratem duše v podobě zvířecí. (Nesmí sena ni volati, ani tělem hnouti.)

Hospodář jakýsi měl děvečku, která chodila můrou. Kdys po půlnoci volali ną ni, nemohli se jí dovolat; a ráno našli ji mrtvou. Z okolí Nadějkova, C. L. XVII. 455. Motiv úvodní neproveden. Také verse z Horní Bečvy (ústně) nepřipomíná hlavního motivu, duše-mory. К Bártčeně přišel „jeden" na zálety. Ą přišel už po půlnoci a tu vidí,