ona na lůžku mrtvá. Ale najednou se začne hýbati a praví, že spala. Výsledním motivem přesahuje do osnovy „rozchod s mjlou".

V lužické tradici je osnova zachována bez porušení. Některé verse nevytýkají motivu mora-duše, ač pojetí předpokládají; tak Černý 409 č. 208. Duše v podobě myši vyskočí z úst dívce, která zůstane ztrnulá; po chvíli myška se vrátí, děvče oživne. Pod. t. 410 č. 209: dívka spí v určitou hodinu večer a když se velká myš vrátí do úst, procítá.

Verse následující (t. 410 čís. 210), jmenuje už přímo móravou myš, opouštějící ústa dívky při jídle, a pak se do dívky jakoby mrtvé vracející. Versi, podobnou z Mužakovska podal Schulenburg, Wend. Volkst. 80 (= Černý 410). Dvě dívky pásly krávy, jedna lehla si druhé do klína. Z úst vyskočila jí myš, děvče zůstalo jako mrtvé. Ožilo s návratem myši. Pověst připomíná, že byla khódota. Podle jiné verse (Černý 410 č. 211) vyšla duše v podobě hada z úst dívky, usnuvší na lukách, a zase se vrátila. Druhý den rovněž; odnesli však dívku domů. Had se tam vrátil, ale domácí jej zabili. Od toho času dívka neduživá. Usnutí z vůle mórawy uvádí verse u Veckenstedta (č. 16 s. 135 [= Černý 418 č. 107)]. Dívka-mórawa pracovala na poli. Chtěla dusiti ovčáka. Padla jako mrtvá k zemi a z úst jí vyskočila myš. Běhala po ovčáku, až vzdychal. Pak se vrátila do jejích úst, dívka pokračovala v práci. Sem patří i verse z Bukojny, Černý 416 č. 214, jež neprovádí však hlavních motivů. Pradlena usnula každý den v deset hodin, zatím co ostatní se baví s chlapci. Pak se probouzela, dále předla a šla domů s jinými. Jeden z chlapců sáhl jí jednou na hlavu, ta byla jako gumová. Dívka byla pak chorá. Pojetí duše-mory zde nutno předpokládati, za to v jiné, Černý 423 č. 223, velmi podobné, je představa osobního moření.

Lehké .usnutí lidí, kteří jako mory chodí, dosvědčeno jest častěji v tradici polské, sr. Kühnau 116 č. 1477. Ale versí této osnovy jest málo. Patří sem poznaňská, Knoop 1893 č. XXXIX. 7. Stařenka z Biskupic našla v lese známého pacholka, spícího na zemi. Zavolala na něho, ale ten se nemohl vzpamatovati. Vzala jej za levou ruku, vyskočila mu z úst bílá myš. Motivy jsou zde přesunuty tak asi, jako v lužické versi u Veckenstedta č. 29 (Černý 419), podle které pekařskému ve spaní vlezl had-mora do úst a jej mořil. V německé tradici jest řada povídek, jak duše odchází z těla na cestu, spáč procitnuv vypravuje, co se jí přihodilo, jako svůj sen. Osnova velmi blízká probírané, jen chybí motiv moření. Taková je povídka o králi Gunthramu, z jehož úst vyběhne had, G. D. S. č. 428, jiná je verse o lancknechtu, z jehož úst vyběhne zvířátko jako kolčava, t. č. 455, sr. též Wuttke2 53. Duše jako červeně hnědá myška běží к vzdálenému stromu, pastevec vypravuje, jak pod věží viděl ve snu poklad. Löwis of Menar, D. Baltischen Provinzen 41. Lucemburská pověst vypravuje, jak z úst pasoucího mladíka vyskočilo malé černé zvíře a vlezlo do chřtánu koně, načež mladík vypravoval svůj sen o krásném domě, Gredt č. 908. V podobě myši vybíhá duše z úst, Schell, Bergische Sagen 38 č. 46.

Jinde vysloveny jsou určitě rysy mory-duše. Červená myška vylézá z úst dívky usnuvší náhle při večerní práci, zůstane venku; jiná