služka pohne ztrnulým tělem, myška se vrátí, nenajde známého místa, zmizí, dívka zůstane mrtvá. Pacholka už netlačí trud. G. D. S. č. 247. Duše jako bílá myš vyleze z úst děvečky a stane se schrättelem, tlačícím stromy i koně, Birlinger Volkss. a. Schw. 1,303. Děvče ztrne, klesá bez života a oživne teprve, až jí myška vjede do úst; pokládána za moru. Kühnau 129 č. 1500. Děvče z Ratiboře mizí vždy o 12. hodině z taneční síně. Jednou je ctitelé zdrželi. Ztrnula bez života, až přiběhla myška, přeběhla jí přes obličej a ihned byla čilá a živá. Kühnau 130 č. 1504. Nisská pověst, Kühnau 116 čís. 1476, vypravuje totéž o dvou dívkách. Mora-myš odejde z úst služky o půlnoci náhle, když se baví s mladíky. Pak se vrátí, dívka oživne a vypravuje, jak krásně spala. Kühnau 119 č. 1484. Verse z Reichenbachu vypravuje totéž. Služka procitnuvši praví: „Nu hoa ich aber fermôst geschlôfa!" Kühnau 111 č. 1465.

Děvče ztrne při hnětení těsta u díže; pastor vysvětlí, že je to weilriderske, že nutno tělo nechati v jeho postavení, aby duch mohl dovnitř, Strackerjan I. 378. Poslední motiv proveden ve versi hornofalcké, Schönwerth I. 217 (= Ranke 3). Pradlena na cestě domů opřela kolovrátek o stěnu blízkého domu, nechala stati své tělo při něm, duše vešla dovnitř a mořila spícího. Pocestný šel kolem, oslovil ji, pak tělem pohnul. Zhroutilo se a bylo mrtvé.

Pověst břežská, Kühnau 140 č. 1527, vypravuje o dívce, jež o půlnoci vzdaluje se z přástek. Přástevníci ji sledují. Vleze do duté vrby, tam bez života, o půlnoci vyskočí bílá myška, před zakokrháním přiběhne zpět. Pověst velmi podobnou, jen s úvodní situací jinou — dívka vzdaluje se od tance — uvádí již Grimm, D. S. č. 249. Z vrby vychází kočka, pádí přes pole. Pak se kočka vrátí, z vrby vyjde dívka. Z kraje svíd-nického ve Slezsku je pověst této osnovy, Kühnau 109 čís. 1462, vypravovaná o ponocném. Společnost hlídala "ponocného podezřelého z moření. Chtěl o jedenácté hodině odejiti vymlouvaje se na nevolnost. Nedopustili. O dvanácté vyklouzla mu bílá myška z otevřených úst. Vrátila se, ponocný si pochvaloval spaní jako ve versi nisské a reichenbašské. Podle verse Praetoriovy, G. D. S. i. čís. 248, mora-duše opouští tělo v podobě kouře. Dvě dívky, sedávají tiše v jizbě, pán je pozoruje. Vychází jim černý kouř od úst a vyjde oknem. Těla nehybná. Pán jednou zatřese. Ráno se probudí jen ta, jíž se nedotkl, druhá mrtva.

Osnova motivů: α) kdosi trvale mořen; β) někdo mu radí, pomáhá; γ) pozvání na ráno, slib: ustane mořiti; δ) mora se dostaví; ε1) splnění slibu; ε2) potrestání; φ) konec moření.

Stručná, ale zcela vzorná je tato verse z Krumlovská, C L. XV. 436. Ve dvoře Svachově pod sv. Janem u Velešína chodila můra na malé dítko strojmistrové. Dítě mělo od moření prsíčka červená (α). Lidé radí matce (β). Třetí noc, když matka můru zase zpozorovala, jak děťátko moří, řekla: „Přijďte si zejtra a já vám dám almužnu." Po těch slovech opustila můra hned dítko a jako stín protáhla se klíčovou dírkou