str. 62
4. Vy matery s babkamy .
postávajte v raz s namy !
Vozmiť džbanok v sredynu,
rozvesetym' rodynu,
oj nu nu atd.
5. Aj tak staňme vsi v kolo,
zaspivajme vesolo !
Naj Bili v každu hodynu
rozveselyt rodynu,
oj nu nu atd.
|
Nápěvem tímto zpívá se píseň VII. sešitu 1.
„[Text shodný s W. z Oleska 90, varianta melod. k Lipiiíského Muz. 19. Ctení W. z Öleska: v sl. 1. i szczaslywu, 2. nuże żywo, 4. roz-weselit] ;
29. Přes naši Moravu dech jarní vanul [Slova Vincence Furcha na nápěv písně: „Pres Velku bystrá voda protekává", 3. číslo Furchových i „Písní.: Jitro nad Moravou", Týdenník 1848, 13. července, strana 222];
30. Dajcie pomoc mnie, rodacy [Umělá; prý z r. 1831 1); Polski śpiewnik czyli zbiór aryi i dumek, Wrzesno 16°, 86 vedle četných odchylek textových má o 2 sl. více];
31. Ceši, Slezsko, Moravani [umělá z r. 1848 asi].
Zisku pozoruhodného ze sbírky slovanský lidopis nemá. 10 lidových písní (mezi něž počítám i č. 24 a 25, ne však čís. 9, „Nitra, milá Nitra", umělou píseň doby romantické, asi jen mezi vzdělanci rozšířenou) jsou (až na č. 24 a 25) varianty písní známých, některá z nich docela přímo je vzata ze sbírky některé tištěné (ze sbírek tištěných užito bylo Erbena, Kollára, W. z Oíeska a nejspíše i Vašáka, mně nyní nepřístupného). Poláci a Srbové s Charváty zastoupeni jsou jen písněmi umělými, Lužičtí Srbové, Slovinci, Bulhaři vůbec nezastoupeni, ač není pochyby, že, kdyby chtěli pořadatelé, byli by snadno mohli míti ukázky zpěvů lužicko-srbských (ze sbírky Hauptovy a Smoleŕovy) a slovinských (nehledě к tištěným písním, byly jistě styky mezi osadou moravskou a slovinskou mládeží akademickou ve Vídni). Pořadatelům však jistě tanul na mysli Kollárův příkaz, aby každý vzdělanec slovanský znal čtyři hlavní slovanská nářečí. Proto ve sbírce zastoupeni Cechoslované (nejvíce), Poláci, Rusové (v jedno čítajíc Velkorusy i Malorusy a Bělorusy) a Illyrové (název v č. 16), a to vždy všichni v každém sešitě. Ještě jiná podrobnost ve spořádání sbírky zasluhuje, aby byla vytčena jako příznačná pro dobu: sbírku zahajuje píseň „slovanská", následující píseň a podobně poslední věnována domovině moravské, s Cechami však spojené, teprve na 3. místě je píseň „Kde domov můj", pokládaná patrně za českou jen v zeměpisném a tedy užším slova smyslu, ne ještě za píseň celého národa (toho ostatně sama při svém vzniku nestavěla si za cíl). Mimo prvé tři, známé, a 7., k níž nápěv dodatečně přidán, písně jsou vždy opatřeny notami a jsou upraveny pro zpěv, nejméně pokyny pro přednes,
1) Ad. Pozděna : „Stav zpěvu nár.'a hudby v Haliči", Dalibor II., 1859, 141.
|