К OCENĚNÍ TĚLESNÝCH ZNAKŮ ČESKOSLOVENSKÉHO LIDU.

Mezi antropologickými a zvláště plemennými znaky zaujímá přední místo silnější neb mírnější předčnívání kostry obličejové, jak se zvláště jeví v obrysu profilovém a jak se různým stupněm t. zv. šikmolícnosti (prognathie) nebo rovnolícnosti (Orthognathie) vystihuje. Na význam tohoto znaku upozornil poprvé Petr Camper r. 1768 ve spisu posmrtně vydaném: „o přirozené různosti v tváři člověka různého stáří s vylíčením nového způsobu přesně kresliti rozmanité hlavy lidské". K jeho studiím vedly ho hlavně pohnutky estetické, avšak práce jeho si všímá již také bedlivě rozdílů podmíněných plemenem, pohlavím, stářím atd. Po Camperovi byl způsob měření „lícního úhlu" rozmanitě obměňován. Dobrý přehled; těchto pokusů až do novější doby podal Р. T op i n ar d ve svých „Elements d'anthropologie generale" 1885. Kritický rozbor nejdůležitějších metod podává D r. P. R i v e t (Recher-ches sur le prognathisme. Ľ Anthropologie XX. 1909, str. 34. a 175., XXI. 1910, str. 505. a 637.) a D r. A. l ü t h y (Die vertikale Gesichts-profilierung etc. Arch. f. Anthr. N. F. XI. 1912, str. L). Ve svém článku podávám výsledky měření lícního úhlu, které jsem z podnětu prof. J. Matiegky vykonal na větším počtu lebek z českých a moravských kostnic. Při tom bylo použito dvou metod v zásadě velmi rozličných, ale jaksi se doplňujících, totiž t. zv. metody frankfurtské (Profiíwinkel) a metody R i vet o vy (1'angle naso - alvéolo-basilaire). Při první metodě měří se úhel, který tvoří lícní čára (spojující kořen nosní — nasion — s bodem čelistním — point alveolaire) s t. zv. frankfurtskou horizontálou (dolní okraj očnicový — horní. okraj otvoru ušního) a stanoví se tudíž stupeň předčnívání čelisti s ohledem, na normální polohu lebky či hlavy při postavě vzpřímené. Měření provádí se nejsnadněji tím způsobem, že se lebka pomocí Mollisonova kra-nioforu orientuje podle frankfurtské horizontály a úhel se zjistí pomocí Molisonova goniometru, nastrčeného na posunovací kružidlo. Mimo okolnost, že metoda tato vyžaduje zvláštního instrumentáře, lpí na ní povšechné nedostatky, které lze vytýkati umělé orientaci lebky podle oné horizontály nikoliv plně spolehlivé.

Dle metody R i v e t o v у měří se dotýkacím kružidlem délka spodiny t. j. vzdálenost kořenu nosního (nasion) od předního okraje