otvoru týlního (basion), dále posunovacím kružidlem výška obličeje od nasion k alveolarnímu bodu mezi středními řezáky a konečně jeho délka t. j. vzdálenost alveolárního bodu od basion. Trojúhelník těmito čárami tvořený nanese se pomocí kružidla posunovacího na úhloměr Rivetův, který lze podle jeho návodu snadno vykresliti a na němž se úhel při bodu abveolárním dosti přesně odečte. Výhody této metody spočívají v tom, že měření není závislo na orientační rovině, nevyžadujíc tudíž také nijakých zvláštních přístrojů, nýbrž že bere zřetel jen ke skutečným poměrům na lebce samé.

Mé šetření konáno bylo na 372 lebkách, pocházejících ze 6 českých a 3 moravských kostnic1) a uložených ve sbírkách antropologického ústavu české university v Praze, kdežto řada lebek starých osob byla jako nevhodná z měření vyloučena.

I. Uhel lícní podle metody frankfurtské nalezen byl v následujícím pořadí a počtu:

„Odchylka průměrná" obnáší pro lebky z Cech 2'56, z Moravy 2'38 pro všechny dohromady 2'68,' „stálá odchylka" pro lebky z Cech З'006, z Moravy 2'998 a pro všechny dohromady 3'267; variační koeficient pro všechny lebky rovná se 3'72%